Signum belli 1914

Abychom mohli sledovat hospodaření rakousko-uherské armády s vojáky během války, musíme kromě výchozích početních stavů a utrpěných ztrát, které představují úbytky tohoto stavu, znát a započítat také doplňky, tedy příchody náhradníků, které početní stavy naopak zvyšují. Jak už bylo zmíněno v předchozí sérii, systém doplňování byl v rakousko-uherském vojsku nastaven poměrně rigidně a pravidelně: každý měsíc všechny jednotky na frontě dostaly ze zázemí jednu pochodovou formaci, která měla doplnit jejich početní stav.

Vznikají nám tak série pochodových formací, které byly odesílány do pole (k bojujícím jednotkám) každý měsíc, počínaje zářím 1914. Základním potřebným údajem je jejich početnost, pro kterou existuje podrobný přehled (zdroj: Klose: Die Österreichisch-Ungarische Armee im Weltkriege…), ve kterém jsou počty rozpočítány i na jednotlivé typy jednotek. Uvedu zde tedy pouze sumární přehled, který nás zajímá:

Měsíc	Důstojníků	Mužstva	CELKEM
září 1914	3 753	182 062	185 815
říjen 1914	2 353	117 062	119 415
listopad 1914	4 333	298 362	302 695
prosinec 1914	3 883	202 362	206 245
CELKEM	14 322	799 848	814 170

Na základě celkové sumy lze tedy zjednodušeně říct, že každý měsíc takto na rakousko-uherské fronty přišlo průměrně zhruba 200 000 dalších vojáků. Na okraj doplním, že v oficiálních dějinách války je tento počet uveden jednou jako 746 000 (zdroj: OULK 2, příloha 1, tabulka 1), jindy jako 860 000, v čemž jsou ovšem počítáni i vojáci nově postavených domobraneckých jednotek (zdroj: OULK 2, str. 14 angl. překladu).

Zajímavé je také to, že v říjnu bylo vysláno výrazně méně mužů – prakticky jen polovina -, a pak v listopadu jako kdyby to bylo vyrovnáno naopak o polovinu početnější sérií pochodových formací. Podle výnosu AOK o stavění prvních dvou sérií pochodových formací skutečně mělo u společné armády (tedy k IR) odejít do pole v rámci III. série (tedy právě v říjnu) jen 44 pochodových praporů z celkových 106 pluků. Hypotéza, kterou však nemám zatím úplně potvrzenou, je, že to souvisí s vyčerpáním „zásoby“ náhradních záložníků, kteří byli v zázemí po odchodu armády na frontu k dispozici – i když to mi v minulé sérii vycházelo spíše až na listopad;  Případně mohla svou roli sehrát materiální situace, situace na železnicích dopravujících doplňky do pole (které byly přetíženy transportem raněných), ztráta nemalé části Haliče a z toho vyplývající nutnost reorganizace a přesunu tam sídlících náhradních útvarů či nesystematické stavění nových jednotek v Karpatech (pro skupinu Pflanzer-Baltina) na úkor doplňování existujících (u toho totiž nevíme, zda jsou muži k nim odeslaní započítaní v uvedených počtech doplňků, či nikoliv). V každém případě počty doplňků pro jednotlivé měsíce roku 1914 známe přesně.

Abychom na základě nich mohli dále analyzovat hospodaření s vojáky v poli, potřebujeme je ale ještě dále rozložit.

První otázka zní, kolik z tohoto počtu připadá na bojový stav, a kolik na nebojové služby (neboť všechny další údaje o ztrátách a početních stavech, ze kterých budeme vycházet, se týkají zpravidla bojového stavu – a budeme potřebovat operovat se souměřitelnými čísly). K tomu máme k dispozici několik nepřímých údajů:

Odhad, že v prvních měsících roku 1915 připadalo na nebojové služby cca 18 % mužů přicházejících jako doplňky na frontu (zdroj: Ergänzungsheft 1 k OULK – E.Ratzenhofer: Verlustkalkül für den Karpathenwinter 1915), přičemž sám autor ve svých dalších výpočtech počítá až s 20 %.

Vypočítáme-li podíl bojových stavů z údajů o doplňcích uvedených v oficiálních dějinách války (zdroj: OULK 2, Příloha 1, tab. 1), vyjde nám 85 %

Přímo v oficiálních dějinách války je také uvedeno, že za bojový stav bylo počítáno 800 000 z 860 000 vyslaných mužů, což by znamenalo 93 % (zdroj: OULK 2, str. 14 angl. překladu).

Poslední z těchto údajů můžeme ve světle ostatních známých indicií prohlásit za mylný, resp. vyjadřující něco jiného. Reálný podíl bojového stavu z celkového počtu doplňků činil 80-85 %. Dále se budu držet údaje vyplývajícího z podrobné tabulky z oficiálních dějiny války (tedy 85 %), neboť údaje spočítané pro první měsíce roku 1915 jsou ve více ohledech pochybné (k tomu se v této sérii ještě dostaneme).

Druhé rozdělení, které potřebujeme zjistit, je na jednotlivé fronty – kolik doplňků putovalo na frontu balkánskou, a kolik na frontu východní? To je přímo vyčísleno v oficiálních dějinách války (zdroj: OULK 2, příloha 1, tabulka 1), podle nichž připadá 72 % na frontu východní a 28 % na frontu bálkánskou. Tento údaj se mi ale nezdá být správným.

Podíváme-li se totiž na rozdělení sil na počátku války (resp. po přesunu většiny 2. armády z Balkánu na východní frontu), na kterém se do konce roku 1914 nic nezměnilo, vyjde nám, že na východní frontě působilo 76 % rakousko-uherských vojáků – čekali bychom tedy, že podíl doplňků bude zhruba stejný. Především ale víme (zdroj: OULK 1, str. 696 angl. překladu), že zářijové a část říjnových pochodových formací byly přesměrovány z balkánské fronty na východní – což musí procento doplňků, které směřovaly na východ, zvýšit ještě více nad tento počet. Zdá se ale, že toto není v počtech uvedených v oficiálních dějinách nijak zohledněno.

Informaci o tom, že zářijové pochodové formace jednotek z Balkánu byly přesměrovány do Haliče, však nemůžeme vykládat tak, že by tam směřovaly všechny (ačkoliv formulace v oficiálních dějinách je matoucí, neboť hovoří o tom, že do Haliče byly přesměrovány: „II. und eines Teiles der III. Marschformationen der Balkanstreitkräfte“); všechny pochodové prapory totiž v září skutečně směřovaly ke svým mateřským plukům. Celá rakouská 6. armáda na Balkáně byla ale tvořena odloučenými prapory pluků, které bojovaly v Haliči; přesměrování pochodových formací se tedy pravděpodobně týkalo právě jich. Budeme tedy počítat, že v září přišly na Balkán doplňky jen jednotkám 5. armády (což je logické i s ohledem na to, že 5. armáda utrpěla nezanedbatelné ztráty při srpnovém tažení do Srbska, kdežto 6. armáda se ho téměř neúčastnila), tedy asi polovina ze všech. V říjnu byla pak (po zářijových bojích, ve kterých utrpěla značné ztráty už i 6. armáda) přesměrována do Haliče pouze „část“ pochodových formací – při nedostatku jiných údajů budeme tedy počítat, že tentokrát byla na Balkán odeslána už i polovina pochodových formací 6. armády.

S využitím těchto předpokladů můžeme tedy počty rozepsat ještě jednou, podrobněji (zaokrouhlíme je na tisíce):

měsíc	Východ	z toho bojový stav	|	Balkán	z toho bojový stav
září	162 000	138 000	|	24 000	21 000
říjen	96 000	82 000	|	23 000	19 000
listopad	227 000	193 000	|	76 000	64 000
prosinec	155 000	131 000	|	51 000	44 000
CELKEM	640 000	544 000	|	174 000	148 000

Opravy a doplnění po zveřejnění textu (5.4.2023):

Doplněna informace o sníženém počtu (44/106) pochodových praporů stavěných u pěších pluků v rámci III. série pochodových formací, která vysvětluje mimořádně nízký početní stav říjnových doplňků.

Pokud se jedná o ztráty rakousko-uherských armád na balkánské frontě, budeme mnohem stručnější. Za prvé proto, že většinu diskuze na jednotlivými prameny máme už za sebou v článku o ztrátách na frontě ruské, a za druhé proto, že zdrojů k balkánské frontě máme méně a méně podrobných, a není tedy možnost je mezi sebou příliš porovnávat…

V podstatě můžeme rovnou přejít k celkovému přehledu čísel ze všech dostupných zdrojů, kterými jsou v tomto případě stejné jako v případě ruské fronty (ovšem až na to, že bohužel nemáme žádného Nelipoviče):

	statistika AOK	OULK 7	OULK 2	Bodart
padlých	27 146	30 800	27 216	27 216
raněných	118 640	103 900	118 911	118 911
nezvěstných	74 750	89 700	75 968	75 968
CELKEM	220 536	223 400	222 095	222 095
nemocných	41 000	59 800	44 117	---
CELKEM	261 536	284 300	266 212	---

Předně vidíme, že Bodart zde použil stejná čísla jako OULK 2 (nebo OULK 2 použilo Bodarta, neboť jeho studie vznikla dřív). Přepočet z OULK 7 (vzniklý stejnou metodou, jakou jsem vysvětlil v minulém textu) se nám zde od statistik AOK liší poněkud více než údaje uvedené v OULK 2, už minule jsme se ale rozhodli, že dáváme přednost údajům statistiky AOK před těmito orientačními čísly.

Statistika AOK navíc jako jediný ze zdrojů obsahuje rozpis po jednotlivých měsících:

	padlých	raněných	nezvěstných	nemocných	CELKEM
srpen	2 610	12 300	7 800	4 200	26 910
září	7 760	32 400	22 200	9 800	72 160
říjen	4 210	18 800	9 100	8 500	40 610
listopad	10 210	44 970	28 400	12 700	96 280
prosinec	2 356	10 170	7 250	5 800	25 576
CELKEM	27 146	118 640	74 750	41 000	261 536

Bodart se u balkánského bojiště o rozpis po jednotlivých armádách nepokusil, Nelipovič se balkánským bojištěm nezabýval… A tak je toto nejlepší – a jediný – zdroj k výši ztrát na Balkáně, který máme k dispozici.

Při snaze dobrat se toho, jaké ztráty utrpělo Rakousko-Uhersko v první fázi války do konce roku 1914, se nabízí jako první sáhnout po oficiálních rakousko-uherských dějinách války – kde jsou skutečně vyčísleny (OULK 2, příloha 1, Tabulka 3). Celková suma je okolo 1,27 milionu mužů – tedy prakticky přesně tolik, kolik činil bojový stav všech armád na obou válčištích na počátku války. Ačkoliv takový údaj zní na první pohled hrozivě (a skutečně v sobě ukrývá mnoho lidských tragédií), z pohledu fungování armády to nebyly ztráty likvidační, neboť systém doplňování byl schopen v pochodových formacích dopravit k jednotkám na frontu během 4-5 měsíců tolik vojáků, kolik činil jejich tabulkový početní stav, a teoreticky je tak kompletně „vystřídat“.

Jakmile ale začneme tyto údaje rozebírat podle bojiště a typu ztrát, narážíme na první problémy. Počty ztrát pro balkánské válčiště uvádí tabulka jednoznačně (o tom však v samostatném článku), údaje pro válčiště ruské však zkresluje fakt, že z celkové sumy téměř 1 000 000 mužů ztracených na tomto bojišti uvádí přes 320 000, tedy skoro třetinu, bez rozlišení typu ztráty; nedozvíme se tedy, zda padli, byli ranění, byli zajati nebo zůstali nezvěstní. Mohli bychom je tedy jedině přiřadit ke kategoriím ztrát v tom poměru, v jakém je tvoří ti uvedení – tím ale riskujeme potenciálně obrovské zkreslení, pokud jsou mezi neuvedenými z nějakého důvodu zastoupeny některé kategorie více než jiné – což se dá předpokládat, protože například padlí se asi evidovali nejpečlivěji a nezdá se pravděpodobné, aby třetina z nich skončila v kategorii „neuvedeno“.

Autoři OULK nám ovšem dali k dispozici ještě jinou možnost – v závěrečném díle totiž zařadili znovu přehled ztrát, tentokrát už za celou válku, ovšem rozdělený podle jednotlivých let, kde už žádní „neuvedení“ nefigurují (zřejmě se jim za těch několik let práce na publikaci podařilo dostat se k přesnějším údajům než na počátku – a nebo přijít na formulku, jak je pokud možno správně rozpočítat). Celková suma je přitom podobná jako v prvním případě (1,32 milionu mužů); problém tohoto údaje ovšem spočívá v tom, že zde už zase nejsou ztráty rozpočítány na jednotlivá bojiště. Nezbývá nám tedy než z první tabulky zjistit jejich poměr (vychází 78 % na severní bojiště a 22 % na balkánské) a číslo orientačně rozdělit podle něj. Výsledek pro ruské bojiště pak bude:

	podle OULK 7
padlých	109 400
raněných	368 400
nezvěstných	317 900
CELKEM	795 700
nemocných	212 100
CELKEM	1 007 800

Mimochodem všimněme si, že nám skutečně vychází vůči tabulce v OULK 2 rozdílné poměry mezi ztrátami:

	OULK 2 - východ	OULK 2 - Balkán	OULK 7
padlých/zemřelých	13 %	10 %	11 %
raněných	35 %	45 %	36 %
nezvěstných a zajatých	27 %	28 %	32 %
nemocných	25 %	17 %	21 %
CELKEM	100 %	100 %	100 %

Z tohoto srovnání je také zřejmé, že tabulka OULK 2 pro severní válčiště počet nezvěstných jistě zkresluje směrem dolů, neboť z uvedených čísel by vyplývalo, že podíl nezvěstných na Balkáně byl vyšší než na ruské frontě; to je vzhledem k charakteru válčiště i bojů nepravděpodobné a mělo by tomu být přesně naopak. Vyplývá z toho tedy, že v oněch „neuvedených“ v tabulce v OULK 2 je skutečně třeba vidět poměrně více nezvěstných a raněných než padlých a nemocných.

---

 

Už z této složité ekvilibristiky je ale zřejmé, že zjistit údaje o ztrátách rakousko-uherských armád není tak jednoduché, jak by si člověk mohl představovat. Proč tomu tak je? Rakouské jednotky v poli od počátku války samozřejmě své početní stavy a ztráty vykazovaly. Systematicky se tak však dělo pouze na úrovni jednotlivých pluků a jejich jmenných seznamů ztrát; na vyšších úrovních (divize, armádní sbory…) vznikaly souhrny nepravidelně, podle potřeby, a nelze z nich tedy získat žádný přehled pro celé vojsko (jednotky je vykazovaly v různé okamžiky a za různá období). Systém, který by umožnil jejich statistické sledování a zpracování, rakouské nejvyšší velení do vykazování ztrát vneslo až po Novém roce 1915, kdy nařídilo všem vyšším jednotkám, aby hlásily své početní stavy a utrpěné ztráty v pravidelných jednotných intervalech – konkrétně třikrát měsíčně, vždy k 10., 20. a poslednímu dni každého měsíce (rozkaz EOK Op. Nr. 18.389 ze 13.1.1915).

Sestavovalo na jejich základě statistický přehled, který je uložen v Kriegsarchivu (ÖStA-KA_FA_AOK_QuAbt_k2259_Verluste-der-Nordarmeen-im-1Kriegsjahr) a za jehož poskytnutí velmi děkuji Tomáši Kykalovi. Podle něho ztratily rakousko-uherské armády na severním bojišti do konce roku 1914 (uvádím ve srovnání s výše uvedenými čísly z OULK 7):

	statistika AOK	OULK 7
padlých	113 000	109 400
raněných	353 400	368 400
nezvěstných	332 600	317 900
CELKEM	799 000	795 700
nemocných	227 900	212 100
CELKEM	1 026 900	1 007 800

Vezmeme-li v potaz, že čísla získaná z OULK jsme museli výše zmíněným způsobem přepočítávat a tím jsme je jistě mírně zkreslili, dá se konstatovat, že se s nimi uvedené počty prakticky přesně shodují (a je dost možné, že právě tato statistika AOK byla ve skutečnosti zdrojem počtů uvedených v OULK). Máme tedy ve skutečnosti k dispozici jeden, zato ale úřední a zřejmě dosti spolehlivý zdroj.

Zajímavé je, že je ve stejném fondu AOK (ÖStA-KA_FA_AOK_QuAbt_k2259_Verluste-der-Nordarmeen-im-1Kriegsjahr) uložena i tabulka, která ztráty na každém válčišti v roce 1914 vyčísluje i po jednotlivých měsících – ačkoliv není zřejmé, kde se tato data vzala. Vypadá takto:

	padlých	raněných	nezvěstných	nemocných	CELKEM
srpen	18 620	58 970	56 100	36 000	169 690
září	19 530	55 600	60 200	47 000	182 330
říjen	28 260	94 650	82 300	43 000	248 210
listopad	27 520	83 400	79 900	59 000	249 820
prosinec	19 080	60 834	54 136	42 852	176 902
CELKEM	113 010	353 454	332 636	227 852	1 026 952

To, že jsou údaje pro srpen-listopad zaokrouhleny (u padlých a raněných na desítky, u nezvěstných na stovky a u nemocných dokonce na tisíce), naznačuje, že vznikly nějakou extrapolací, rozpočtem či odhadem – takže se zřejmě nejedná o úplně přesná čísla. Ta ale zjevně k dispozici nemělo ani rakouské nejvyšší velení a ať už k těmto počtům došlo jakkoliv, musíme je brát jako základní údaje o ztrátách rakousko-uherského vojska v prvních měsících války.

---

Chtěli bychom však být schopni ztráty rozčlenit aspoň na jednotlivé armády, což nám tato statistika neumožňuje. Po válce se o to pokusil vojenský historik Gaston Bodart, který se už před válkou proslavil vydáním lexikonu, ve kterém shromáždil údaje o silách stojících proti sobě ve všech bitvách od třicetileté války po jeho současnost. Jeho soupis ztrát rakousko-uherských armád v první světové válce nakonec publikován nebyl, ale je k dispozici ve formě manuskriptu v Kriegsarchivu ve Vídni (ÖStA-KA_MsWk_A-091_BODART_Die-Erforschung-der-Menschenverluste-Österreich-Ungarns). I za jeho poskytnutí děkuji Tomáši Kykalovi, ačkoliv jak si ukážeme dále, jeho výsledky musíme zavrhnout.

Bodart tedy vyčísluje ztráty po jednotlivých armádách, pro rok 1914 však pouze sumárně (nedělí je tedy po žádných obdobích), přičemž nesleduje počty nemocných. Jeho výsledky vypadají takto:

	padlých	raněných	nezvěstných	CELKEM
1. armáda	8 254	39 996	41 133	89 383
2. armáda	8 217	33 635	22 883	64 735
3. armáda	34 987	91 889	80 000	206 876
4. armáda	34 356	124 332	147 330	306 018
Pf.-Ba.	3 094	8 044	5 775	16 913
CELKEM	88 908	297 896	297 121	683 925

Autor bohužel nijak nevysvětluje, jak k těmto číslům dospěl. Na první pohled je přitom podezřelý nepoměr mezi výší ztrát jednotlivých armád, konkrétně mezi 1. a 2. armádou, které je mají relativně nízké, a 3. a 4. armádou, které je mají výrazně vyšší. Je to možné? Shromáždil jsem údaje o relativní síle armád vůči sobě v průběhu roku 1914 (zdroj: OULK 1; k dispozici jsou pro začátek války, 1.10., 15.11., 1.12. a 31.12). Ta samozřejmě nebyla neměnná, ale kolísala – s výjimkou 2. armády, která se v listopadu dočasně výrazně zmenšila, ale nijak dramaticky. Na základě těchto dat můžeme tedy srovnat sílu armád s výší jejich ztrát – uvádím rozmezí, kolik procent vojska na severním válčišti během roku 1914 která armáda tvořila, a kolik procent ztrát jí Bodart připsal:

 

Z tohoto porovnání je zjevné, že Bodartem uváděné rozdělení ztrát prostě nemůže být reálné; čísla spolu vůbec nekorelují, 1. armáda, která byla po většinu doby nejpočetnější, má několikanásobně(!) nižší ztráty než dvě méně početné armády… A už samo tvrzení, že na 4. armádu by měla připadat téměř polovina všech ztrát a že společně se 3. armádou by měly tvořit přesně tři čtvrtiny všech ztrát, zatímco zbylé dvě armády dohromady jen necelou čtvrtinu, nemůže být správné. Obrázek, který z těchto poměrů vyplývá, by ale docela dobře odpovídal situaci na konci roku 1914 – to 1. a 2. armáda působily na již téměř ztichlém, klidném úseku fronty v Polsku, kdežto 4. armáda sváděla těžké boje u Tarnova a 3. armáda v karpatském podhůří. Dovolím si proto navrhnout hypotézu, že Bodart nějakým způsobem extrapoloval poměr ztrát z konce roku 1914 (který mohl znát přesně, snad ze stejného zdroje, z jakého znalo přesné počty ztrát za prosinec i AOK?) na ztráty z celého roku 1914 a rozpočítal podle něj celkové počty mezi jednotlivé armády. Tento jeho výsledek však musíme odmítnout jako zcestný. (A není vyloučeno, že ho ve skutečnosti jako takový odmítl i sám autor, jelikož ho nakonec nikdy nepublikoval.)

---

 

O vyčíslení ztrát rozdělených jak po obdobích (přesněji po jednotlivých taženích), tak po jednotkách (dokonce až na úroveň divize) se v nedávné době znovu pokusil jistý ruský soudobý autor. Je jím S. G. Nelipovič a výsledkem jeho práce je publikace „Русский фронт Первой мировой войны: потери сторон 1914“ (Ruská fronta první světové války: ztráty stran 1914), ve které shromáždil úctyhodné množství tabulek vypočítávajících podrobné ztráty všech tří zúčastněných armád z jednotlivých tažení roku 1914. Ani on při tom přesně nevysvětluje, jak k nim došel; podle odkazů na zdroje však vychází přímo z archivních dokumentů, v případě Rakouska-Uherska z fondů armád a divizí a bojových zpráv v Kriegsarchivu – a hlavně z vlastních součtů údajů ze všech plukovních jmenných seznamů ztrát! (Bylo by na dlouhou debatu, zda a jakým způsobem lze z tohoto zdroje ke správným údajům dojít; zde se spokojme s konstatováním, že to je možné – i když nesmírně pracné).

Abychom ověřili jeho důvěryhodnost, porovnáme je s dosud zjištěnými údaji. Nejdříve srovnáme Nelipovičovy celkové součty ztráty za rok 1914 s těmi, které uvádějí předchozí diskutované zdroje (včetně zavrhnutého Bodarta):

	statistika AOK	OULK	Bodart	Nelipovič
padlých	113 000	109 400	101 904	69 500
raněných	353 400	368 400	308 564	303 400
nezvěstných	332 600	317 900	298 118	357 700
CELKEM	799 000	795 700	708 676	730 700
nemocných	227 900	212 100	---	---
CELKEM	1 026 900	1 007 800	---	---

Na první pohled vidíme výrazně nižší počet padlých u Nelipoviče (cca 70 000 vůči cca 113 000, tedy skoro o 40 %). Je potřeba si ovšem uvědomit, že Nelipovič sleduje pouze ztráty armád v poli – v jeho údajích tedy není zahrnuta posádka pevnosti Přemyšl (ani pevnost Krakov a další jednotky operující mimo armády, ale těch bylo minimum). To znamená, že mu oproti statistice AOK chybí řádově několik tisíc padlých a řádově okolo 10 000 raněných (a také malé množství nezvěstných – ale to je u pevností skutečně zanedbatelné). To ale stále zdaleka nevysvětluje celý rozdíl.

On sám v závěru své knihy navrhuje, že rozdíl v počtu padlých by mohl být způsoben tím, že zatímco on pracuje jen s bojovými ztrátami (tedy nesleduje například vůbec nemocné), v čísle uvedeném ve statistice AOK by měli být zahrnuti všichni zemřelí – tedy včetně těch, co podlehli různým nemocem (kterých v prvních měsících války, kdy v rakouské armádě řádila mimo jiné epedemie cholery, nebylo málo). Zda je tak možno vysvětlit celý zbývající rozdíl mezi oběma údaji, zůstává otázkou – ale minimálně část jistě ano. (Bez zajímavosti není v této souvislosti ani to, že i Bodart – ať už jinak počty rozpočítával jakkoliv nesprávně – z nějakého důvodu také pracoval s nižším počtem padlých i raněných než statistika AOK – i když ne o tolik.)

Co se pak týče počtu raněných, tam je rozdíl už výrazně menší (ani ne 15 %), a nezvěstných uvádí Nelipovič naopak o něco málo (8 %) víc než statistika AOK. S drobnou výhradou k podezřele nižšímu počtu padlých (a možná také raněných) tedy můžeme prohlásit, že jeho celkové počty ztrát zhruba odpovídají údajům statistiky AOK.

Dále můžeme Nelipovičovy závěry podrobit stejnému testu jako Bodartovy – tedy porovnání poměru ztrát s poměrnou silou jednotlivých armád:

 

Vidíme, že na rozdíl od Bodartových výsledků, Nelipovičovy údaje o výši ztrát mnohem lépe korelují s početní silou armád. Odchylku vidíme jen u 2. armády – to ale může být způsobeno tím, že skutečně utrpěla v úvodní fázi války (kdy byla početně silná) nadprůměrné ztráty (případně ovšem také nějakou chybou v Nelipovičových výpočtech).

A nakonec můžeme Nelipovičovy údaje srovnat i se statistikou AOK vedenou po měsících (přičemž musíme přistoupit na Nelipovičovo členění po taženích a údaje statistiky AOK pro srpen a září a pro listopad a prosinec sečíst). Dostáváme tak tři fáze bojů roku 1914:

Pohraniční bitvy v Haliči (srpen-září)

	Statistika AOK	Nelipovič	Rozdíl Nelipovič vs. AOK
padlých	38 150	22 885	-40 %
raněných	114 370	120 637	+5 %
nezvěstných	116 300	126 695	+9 %
CELKEM	268 820	270 217	+1 %

Z těchto čísel je patrné, že údaje pro první tažení se prakticky shodují – a rozdíl v počtu padlých/zemřelých bude pravděpodobně skutečně dán tím, že v čísle AOK jsou započítáni i ti, co podlehli epidemiím (které u armád v poli vrcholily v září).

Boje na Sanu a na Visle (říjen)

	Statistika AOK	Nelipovič	Rozdíl Nelipovič vs. AOK
padlých	28 260	24 244	-14 %
raněných	94 650	96 330	+2 %
nezvěstných	82 300	97 778	+19 %
CELKEM	205 210	218 352	+6 %

Vidíme, že údaje pro druhé tažení se téměř shodují – obzvláště vezmeme-li v potaz že Nelipovič nemá mezi padlými započítány zemřelé (takže očekáváme, že těch by mu mělo vyjít o něco méně než AOK) a že do jeho čísel patří i ztráty ze závěrečné fáze bojů na Sanu (pro některé jednotky až do 6.11.), které AOK již počítá do listopadu (takže očekáváme, že by mu všech ztrát mělo vyjít o něco málo více než AOK).

Boje u Krakówa, Limanowe a Tarnówa (listopad-prosinec)

	Statistika AOK	Nelipovič	Rozdíl Nelipovič vs. AOK
padlých	46 600	22 380	-52 %
raněných	149 234	86 477	-42 %
nezvěstných	125 036	133 230	+7 %
CELKEM	320 870	242 087	-25 %

Vidíme, že pro závěrečné dva měsíce, resp. boje u Krakówa, Limanowe a Tarnówa (bohužel všechny dohromady) Nelipovič uvádí počty padlých a raněných podezřele nižší (až o polovinu) – skoro by se nabízela hypotéza, zda v jeho číslech ve skutečnosti nejsou započteny třeba jen listopadové boje… Ovšem pak nedává smysl, že počet nezvěstných se i v tomto případě se statistikou AOK naopak téměř shoduje. Vysvětlení pro tuto odchylku se mi najít nepodařilo; počet úmrtí na epidemické nemoci by v tomto období už neměl hrát tak významnou roli jako v září, a proč by se měl tak výrazně lišit i počet raněných pak není jasné vůbec.

Čistě matematicky můžeme určit, že kdybychom je zhruba zdvojnásobili, dostali bychom se do shody se statistikou AOK. A když to skutečně uděláme (přesněji tedy počet padlých vynásobíme dvěma, počet raněných pak 1,7 – což jsou koeficienty odvozené z poslední tabulky tak, abychom se dostali blízko údajům AOK), dostanou se náhled i CELKOVÉ počty Nelipoviče do mnohem většího souladu se statistikou AOK a zůstane v nich jediný výraznější rozdíl – a to je onen počet padlých/zemřelých z úvodního tažení války, který jsme si ale již vysvětlili úmrtím na nemoci:

	statistika AOK	Nelipovič
padlých	113 000	92 000
raněných	353 400	364 000
nezvěstných	332 600	358 000
CELKEM	799 000	814 000
nemocných	227 900	---
CELKEM	1 026 900	---

Nenapadá mě ovšem žádný věcný důvod, proč by měly Nelipovičovy počty padlých a raněných (nikoliv však nezvěstných) pro toto období být zkresleny zrovna tímto způsobem, nota bene když u předchozích dvou období tomu tak není. Ještě jednou proto opakuji, že celá korekce je čistě matematickou operací a jediné její zdůvodnění je, že „pak to začne vycházet“ – zato ale hezky;-).

Pokud ji tedy přesto přijmeme aspoň jako pracovní verzi a nadbytečné ztráty rozpočítáme mezi armády v takovém poměru, v jakém je měl Nelipovič před úpravou (což je, uznávám, bez znalosti příčiny zkreslení pochybná operace…), bude tedy upravená tabulka pro poslední fázi bojů vypadat takto:

	Statistika AOK	Nelipovič	Rozdíl Nelipovič vs. AOK
padlých	46 600	44 760	-4 %
raněných	149 234	147 000	-1 %
nezvěstných	125 036	133 230	+7 %
CELKEM	320 870	324 990	+1 %

Můžeme konstatovat, že Nelipovičovy údaje vypadají poměrně spolehlivě – a každopádně jsou to rozhodně nejpodrobnější a nejpřesnější čísla, jaká na téma ztrát rakousko-uherských armád na severním válčišti v roce 1914 můžeme získat. Tento zdroj má – mimo nevysvětlitelný rozpor vůči statistice AOK v počtech krvavých ztrát v poslední jím sledované fázi – pro nás jen dvě zásadní chyby: týká se pouze ruského válčiště (nikoliv tedy armád na Balkánu) a zatím stále vyšel pouze první díl (v roce 2017), věnující se roku 1914 – na druhý díl, zabývající se rokem 1915, tedy netrpělivě čekáme…

Pro základní představu o rakousko-uherské armádě během první světové války je užitečné ujasnit si, jaká byla její početní síla a jak se v průběhu času vyvíjela – to znamená jak byla rozdělena, kolik mužů bylo na frontách (a kterých), kolik činily ztráty a doplňky. Tím, jak doplňování probíhalo a kde se potřebné doplňky braly, jsem se podrobně zabýval na úrovni pluku v předchozí sérii a na úrovni celého vojska, resp. státu, v této prezentaci. To už nyní tedy necháme stranou, a budeme se zabývat druhou stranou toho procesu – tedy tím, kam ti muži tvořící rakousko-uherské jednotky a jejich pochodové formace odcházeli a co se s nimi dělo.

Výchozím údajem je početní stav rakousko-uherské armády po mobilizaci. Ten je znám vcelku spolehlivě – činil cca 3 350 000 mužů, z toho asi 100 000 důstojníků (OULK 2, Beilage 1, Tabulka 4). Z nich cca 2 370 000 odešlo v první polovině srpna po mobilizaci* na bojiště (zbylý necelý 1 000 000 zůstal tedy zpočátku v zázemí).

Jako první potřebujeme určit, jak byl tento počet rozdělen mezi obě bojiště – ruské a srbské, neboli východní (někdy též severní) a balkánské (někdy též jižní) -, na kterých válka vypukla. Přitom můžeme předeslat, že až do konce roku 1914 probíhaly operace na obou bojištích prakticky zcela nezávisle na sobě a nedocházelo mezi nimi k žádnému přesouvání jednotek; ovšem právě s výjimkou počátku války, kdy Rakousko-Uhersko nejdříve mobilizovalo jen proti Srbsku a začalo své síly rozvíjet podle válečného plánu B (pro válku pouze proti Srbsku), aby improvizovaně přešlo na válečný plán R (pro válku proti Srbsku a současně proti Rusku), což si vyžadovalo přesměrování části sil určených v plánu B na balkánské bojiště na bojiště východní, kam patřily podle plánu R. Nebudeme zde zabíhat do podrobností tohoto poněkud zmateného manévru, potřebujeme správně určit početní stavy jednotlivých rakousko-uherských armád.

Na ruském bojišti byly sestaveny tři armády a dvě armádní skupiny (od západu: armádní skupina Kummer, 1. armáda, 4. armáda, 3. armáda, armádní skupina Kövess), na Balkáně tři armády (od západu 6. armáda, 5. armáda a 2. armáda), z nichž jedna (2.) měla být ještě před zahájením bojů přesunuta na ruskou frontu (a zde nahradit armádní skupinu Kövess, kterou měla pohltit). Po jejím odjezdu byl početní stav rakouských armád na balkánském bojišti cca 550 000 mužů a na ruském bojišti cca 1 770 000 mužů (OULK 2, Beilage 1, Tabulka 1); zbylých cca 45 000 mužů bylo odesláno k zajištění hranice s neutrální Itálií, kde se žádných bojů neúčastnili (nebudeme se jimi tedy zatím zabývat).

Poněkud překvapivé je, že OULK nikde neuvádí početní stavy jednotlivých rakousko-uherských armád na počátku války; a ani jiný spolehlivý pramen, ze kterého by se dala tato čísla vyčíst, jsem nenašel. Uvádí však všechny potřebné údaje, ze kterých se dá orientační početní stav jednotlivých armád dopočítat – což tedy v následující části uděláme.

Nejdříve ale musíme zavést rozlišení druhů početních stavů, se kterými se můžeme v dokumentech setkat:

• stav živených (v originále Verpflegstand) – celkový početní stav všech mužů v armádě (resp. jednotce)
• bojový stav (v originále Feuergewehrstand) – počet mužů „se zbraní v ruce“, tedy přímo bojujících (udával se tradičně také jako počet bodáků, udávající bojový stav pěších jednotek, nebo počet šavlí, udávající bojový stav jezdectva); v dokumentech a hlášeních se přitom nejčastěji uvádí právě bojový stav, protože ten udával skutečnou bojovou hodnotu jednotky; zároveň i velká většina ztrát připadá na bojový stav, a tedy i velká většina doplňků směřovala k němu

Početní stavy, které jsme dosud uváděli, představují onen celkový stav živených. Bojové stavy (podle stejného zdroje, tedy OULK 2, Beilage 1, Tabulka 1) činily 934 000 mužů na severním bojišti (tedy cca 52 % celkového stavu živených) a 313 000 mužů na bojišti balkánském (tedy cca 57 % celkového počtu; vyšší podíl lze vysvětlit potřeby celkově menšího týlového zabezpečení na geograficky i významově menším bojišti). Zbylá necelá polovina mužů tvořila buď týlové zabezpečení celého vojska jako takového a nebyla vůbec zařazena do jednotlivých armád, a nebo podléhala sice už některé armádě, ale měla na starosti její týlové zabezpečení a nebyla tudíž součástí jejího bojového stavu. To nám trochu komplikuje rozpočítání všech mužů do jednotlivých armád, protože potřebujeme vědět, kolik mužů tvořilo týlové zabezpečení celého vojska, a kolik patřilo k nebojovým stavům armád. Vzhledem k nedostatku konkrétních čísel ve zdrojích musíme vycházet z odhadu, že na plných početních stavech tvořil bojový stav mezi 70 a 80 % celkového početního stavu jednotky na úrovni divize (zdroj: Frührapporty 4. pěší divize od počátku války, Kriegsarchiv). Na úrovni armády ho tedy stanovme na 75 % a z tohoto čísla budeme dále vycházet.

Nyní můžeme rozpočítat početní stav celého rakousko-uherského vojska na počátku války na jednotlivé armády. Známe početní stavy (živených i bojové) na obou válčištích a zároveň sílu jednotlivých armád v praporech (OULK 1, str. 88 a dál; POZOR! V OULK 1 je přehled armád s udáním počtů praporů k datu 20.8.1914 uveden již na straně 17, resp. 23, ovšem udává poněkud jiné počty, než když se posčítají prapory z přehledu na str. 88 a dál, který je nadepsán jako rozpis složení armád na začátku operací, nikoliv k nějakému konkrétnímu datu – významněji se liší hlavně síla 3. armády; je možné, že u údajů ke 20.8. se jedná o počty včetně některých jednotek, které nakonec byly vyčleněny pro službu mimo armádu, kdežto u rozpisu OdB se už jedná o skutečný podrobný přehled složení armád; každopádně se v průběhu dalších výpočtů s uvedenými čísly ukázalo, že údaje z podrobného rozpisu na straně 88 a dál jsou mnohem přesnější) – a tedy relativní sílu armád vůči sobě. (Přitom jednotky přesunuté v rámci 2. armády z Balkánu na východní frontu tvořily zhruba čtvrtinu původních sil rozvinutých na Balkáně (OULK 1, str. 95), resp. tři čtvrtiny původní síly 2. armády rozvinuté na Balkáně (OULK 1, str. 92), takže můžeme dopočítat i počet mužů, kteří se na začátku bojových operací přesouvali z Balkánu na ruské bojiště).

Vychází nám tedy toto orientační rozdělení rakousko-uherských sil na počátku války*:

Východní bojiště

• etapa a týlové zabezpečení: 525 000 mužů
• armádní skupina Kummer: 73 000 mužů, z toho bojový stav 55 000 mužů
• 1. armáda: 291 000 mužů, z toho bojový stav 218 000 mužů
• 4. armáda: 227 000 mužů, z toho bojový stav 170 000 mužů
• 3. armáda: 217 000 mužů, z toho bojový stav 163 000 mužů
• armádní skupina Kövess: 263 000 mužů, z toho bojový stav 197 000 mužů; po příjezdu z Balkánu 2. armáda: 396 000 mužů, z toho bojový stav 297 000 mužů
• pevnost Přemyšl: 16 000 mužů, z toho bojový stav 12 000 mužů
• pevnost Krakow: 6 500 mužů, z toho bojový stav 5 000 mužů
• ostatní (pevnost Lvov, opevněná předmostí na Sanu): 18 500, z toho bojový stav 14 000 mužů
• CELKEM: 1 637 000 mužů, z toho bojový stav 834 000 mužů; po příjezdu 2. armády 1 770 000 mužů, z toho bojový stav 934 000 mužů

Balkánské bojiště

• etapa a týlové zabezpečení: 133 000 mužů
• 6. armáda: 160 000 mužů, z toho bojový stav 120 000 mužů
• 5. armáda: 139 000 mužů, z toho bojový stav 104 000 mužů
• 2. armáda: 172 000 mužů, z toho bojový stav 129 000 mužů, po odjezdu 39 000 mužů, z toho bojový stav 29 000 mužů (přiřazen z většiny k 5. armádě)
• Velitelství Banát: 24 000 mužů, z toho bojový stav 18 000 mužů
• Krycí síly (Balkánské bezpečnostní síly): 56 000 mužů, z toho bojový stav 42 000 mužů
• CELKEM: 684 000 mužů, z toho bojový stav 413 000 mužů, po odjezdu 2. armády 551 000 mužů, z toho bojový stav 313 000 mužů

Pozn.: Krycí síly představovaly posádky pevností Petrovaradin, Sarajevo, Mostar, Trebinje, Bileća, opevnění námořních základen a přístavů Kotor, Pula, Terst, Rijeka a dalších opěrných bodů (Kalinovnik, Grad, St. Nicolo, Stolac).

Opravy provedené po zveřejnění textu (8.7.2020):

Přidán odhad početního stavu posádky pevnosti Přemyšl a na základě toho upraveno rozpočítání početních stavů jednotlivých armád na ruském bojišti.

16.7.2020

Opraveny všechny výpočty početních stavů jednotlivých armád na základě podrobného přehledu jednotek v OULK 1, str. 88 a dál (namísto původních údajů z OULK 1, str. 17, resp. 23). Opraven početní stav posádky Přemyšl, přidány posádky dalších pevností a jednotky Velitelství Banát a Krycích sil na Balkáně (z téhož zdroje).

9.9.2023

Opravena formulace o odchodu na frontu z „v první polovině srpna“ na „po mobilizaci“, neboť uvedený počet obsahuje i muže nově vytvořených domobraneckých formací, které ve skutečnosti do pole odcházely až v průběhu září (a snad i října). Tyto formace tvořily z celkového počtu zhruba 288 000 mužů, tedy okolo 12 %, ovšem co se týče bojového stavu, pak až 16 %.

*Uvedená čísla obsahují i počty mužů příslušných k nově postaveným domobraneckým formacím, které ve skutečnosti do pole přicházely až v průběhu září a října, kdy ovšem původní jednotky už byly oslabeny o utrpěné ztráty. Jedná se tedy o teoretické počty, kterých armády přísně vzato nikdy nedosáhly. U ruského bojiště se jedná konkrétně o 160 000 mužů (bojový stav 124 000, tedy cca 13 %), u balkánského bojiště o 72 000 mužů (bojový stav 65 000, tedy cca 20 %). (Pozn.: To je nakonec poměrně hodně, asi by stálo za to v celkových číslech to zohlednit. Stačilo by odečíst tyto počty od celkových početních stavů vojska na obou válčištích a pak rozpočíst na armády stejným algoritmem jako dosud, tím bychom dostali reálná čísla na počátku války. Pak ale nastává problém v další fázi, kdy se budeme snažit sledovat jeho změnu, neboť bychom museli správně započítat příchody nově postavených domobraneckých jednotek, a k tomu nemáme žádná data.)