Přeskočit na obsah

Bečvář Josef

Josef Bečvář se narodil 24.7.1879 ve Štěticích u Ražic (okr. Písek) do rodiny rolníka Matěje Bečváře. Přiženil se do rodiny Lešků na statek ve Lhotě pod Horami (nedaleko Temelína, okres České Budějovice), kde hospodařil se svou ženou Marií. Narukoval krátce po narození nejmladšího syna Václava (21.6.1914) a ačkoliv byl věkem již domobranec, dostal se k 28. zeměbraneckému pěšímu pluku. Z doby, kdy procházel výcvikem u náhradního praporu tohoto pluku, který byl přeložen do rakouského Lince, se zachovalo několik jeho dopisů domů a kabinetní fotografie:

(nedatováno)
Moji drazí!
Přijměte ode mne srdečný pozdrav a drahou vzpomínku. Zajisté asi toužíte [zvědět], jak se mně vede. Jsem dosti dobře zdráv a naběhám se dosti. Na vás vzpomínám každou chvíli, nejvíce večer. Ráno [v] 7 hodin jdeme na plac, [v] 11 hodin přijdeme. Odpoledne znovu, tak to dosti utíká, ani nemám čas psát. Už zas jeden týden vojny za sebou, na návrat ani pomyšlení. Masa bych měl dosti, ale chleba, ten není možno jísti. Na děti vzpomínám, jestli jsou zdravé, vůbec, jste-li všichni, [a] jak se vede vám. Každé ráno je tady mráz, dosti studeno. Prádlo, šaty a boty jsem dostal hned [v] pondělí. Moje šaty jsem poslal domů. Tak mi odepište, jestli jste obdrželi. Už jste podali žádost [o] propuštění na setí [a] o podporu? Jestli už jsou vyvěšeny plakáty na odvody, jaké jest tam počasí, co je tam nového? Jestli už jste odvezli chvůj, pokryli střechu? Tak vás ještě všecky pozdravuju, brzy mi odepište. Jest-li už Franta Burda oblečenej do pole? Kam přišli ti druzí, co jsme rukovali najednou do Budejovic? Nepustili některého domů? Pozdravuj ode mě Karvánků [příbuzenstvo]. Vás všecky zdraví váš Josef Bečvář.

(text přepisu je upraven; originál je psán velmi svéráznou češtinou prozrazující, že autor zřejmě nebyl vůbec zvyklý vyjadřovat se písemnou formou a zapisoval prostě foneticky a s chybami běžnou mluvu)

Linec, 1.3.1915
Milí drazí!
Já vás všecky nastokrát pozdravuju a vědět dávám, že psaní od vás jsem obě obdržel. Píšeš, jestli potřebuju peníze. Ty ještě nepotřebuju, ale něco od pečiva bych přijmul, neb ten chleba co dostanu není možné jísti, proto můžeš mi něco poslat. Taky jsem myslel, že si pošlu prádlo vyprát domů, ale není dovoleno na poště přijímat žádné balíky, proto to nemohu poslat. Psala jsi, že bys za mnou přijela. To od tebe nežádám, neboť by ti to dělalo moc velké nesnáze neboť jedním dnem bys to nezastala, protože je moc špatné spojení na dráze. Také tady řádí skvrnitý tyfus mezi těmi zajatci, mnoho jich každý den zemře, protož [se] odsud nesmí nic posílat skrz rozšíření nákazy. Počasí jest tu jako u vás, druhý týden byly velké mrazy, v neděli začal padat sníh, padal tři dny. Pak počalo pršet a prší furt, že není možno nikam kročit. Tak již by se to mohlo nějak přeměnit, neb již [jsme se] toho špatného počasí [a] bláta našlapali dosti. Již jsem zažil tady dvě radostné chvíle, neboť jsem dvakráte ve snách dlel mezi vámi, jaká to radostná chvíle byla pro mne. [V] úterý jelo odsud čtyři sta mužů do Krakova, taky jeden ze Štětic, jeli tam na práci. [V] úterý půjdem na šajbu střílet ostrejma patronama. Přece jen mezi námi jsou všicky nadaný, lidé dříve se učili tři léta a nás naučí za pět neděl, že můžeme jít do boje, bude-li to déle trvat. Tak vás ještě pozdravuju a Karvánků, líbávám vás, žijte [s] Bohem, zvostává váš Josef Bečvář. Též zdravím všecky známý. Tento týden pojede od nás maršbatalion do pole. Potom budou vybírat z nás ještě jeden maršbatalion, jestli mě přidělí, tak vám to napíšu. Těší se na brzké shledání, Josef.

(text přepisu je upraven; originál (str. 1 a str. 2) je psán velmi svéráznou češtinou prozrazující, že autor zřejmě nebyl vůbec zvyklý vyjadřovat se písemnou formou a zapisoval prostě foneticky a s chybami běžnou mluvu)

Poté byl přidělen do některého pochodového praporu a odeslán ke své jednotce na frontu. 28. zeměbranecký pěší pluk byl krátce před započetím průlomu u Gorlic přemístěn k Ropici Ruské (dnes Ropica Górna), na pravé křídle německých jednotek, které postupovaly na hlavním směru. Útok začal dopoledne 2.5., na hlavním směru byl relativně rychle úspěšný, v oblasti, ve které se nacházel 28. zeměbranecký pluk, se však rozhořely těžké boje o kopce nad údolím řeky Sekówky (rakouské výchozí pozice byly na vrších západně od říčky, ruské na vrších východně od říčky), z nichž se Rusy podařilo vyhnat teprve večer. Jedním z téměř stovky příslušníků 28. zeměbraneckého pluku, kteří během tohoto boje přišli o život, byl i Josef Bečvář. Zachovaly se dva dopisy od jeho spolubojovníků, popisující, co se s ním stalo:

Psáno dne 31.5.15
Milá přítelkyně, přijměte ode mě nejprve pozdrav. Vědět vám dávám, že jsem od vás lístek obdržel, abych vám to vypsal, jak si to přejete, co s vaším manželem jest. On mně vždycky říkal, pokud jsme byli pohromadě, kdyby se s ním něco stalo, abych se po něm ptal. Poněvadž byl u šesté ogumpanyje [a] já jsem u desáté, tak abych to přezvěděl a vám to oznámil, jak mně sdělil vaši adresu. Dne druhého května jsme měli těžký boj, tak hned na to, druhý den, jsem se na něho ptal, kde je a co je s ním, a bylo mně řečeno že je mrtev, a některý zas říkal, že je raněn, tak doposud nevím určitě, co je na pravdě, u ogumpanyje není, to vím, ale pravděpodobně živ nebude, dle údajů dvou dvou vojínů mně známých a více vám nemohu nic psáti. Tak vás ještě jednou zdravím: s Bohem.
Tomáš Vácha
Neberte si to tak mnoho, vždyť i na nás stejný osud třeba čeká? A je nás tady mnoho, a nevíme dne ani hodiny, jak s námi bude.

(text přepisu je upraven; originál je psán podobným stylem jako dopisy Josefa Bečváře)

 

V poli, dne 5. června 1915

Velectěná Slečno!

K ctěnému dotazu Vašemu z 28./V., jenž došel mně 3ho t.m., vyhovuji milerád žádosti Vaší; nelze mi bohužel jinak, než opětovati znovu onu, pro Vás tak smutnou zprávu, že bratr Váš, Josef není více mezi živými.

Padl, raněn jsa dle sdělení jeho kolegů do prsou, při nočním útoku dne 2ho května a pohřben jest s 35ti svými kolegy ve společném hrobě u obce „Malastov“ (blíže Gorlice) v Haliči, kde dřímá s ostatními svůj věčný sen.

Že smrt následovala as bezprostředně po zranění je takřka jisto – zasáhlať kule srdce Jeho. U mrtvoly zesnulého bratra Vašeho nalezena byla poslední vůle, jež dodána byla na patřičném místě a předána bude příslušným úřadům. S bratrem Vaším Josefem stýkal jsem se takřka denně, ještě dne 1. května odpoledne byl jsem s ním naposledy. Přivezli jsme totiž zásoby pro pluk. Sděloval mi tehdy, že za večera nastoupí pluk do bitevní čáry a nemohl se zbýti jakéhosi tísnivého pocitu, že vícekrát se neuvidíme. Těšil jsem jej všemožně poukazujíc, že i mně bylo z počátku války jíti tváří v tvář nepříteli vstříc po 7 týdnů a přec že zachován byl jsem při životu. Rozloučení naše bylo tklivé – odešel pak [se] spokojenější myslí.

Dne 3ho časně z rána jedem znovu k našemu pluku se zásobami a tu zřím následky nočního boje – snáší zákopníci mrtvoly padlých vojínů k onomu společnému hrobu, v němž bratr Váš leží; ježto nebyl nikdo se mnou, kdo by mě v jízdě zastal, nemohl jsem, ač jakési neblahé tušení mě přímo nutilo, vojíny ony prohlédnouti si. Až u setniny 6, kde on přidělen byl, sdělena byla mně ona hrozná pravda, že už nežije. Na zpáteční cestě stavím se u krásně vyzdobeného onoho společného hrobu a na tabulce na kříži upevněné přečítám jméno Jeho. Zamyšlen poklekám věnujíc jemu naposledy s Bohem po krátké modlitbě nad hrobem Jeho, a vracím se zpět – povinnost volá. Toť vše, co sděliti mohu.

Ke konci projevujíc Vám jakož i celé rodině Vaší paní švagrové [upřímnou soustrast] znamenám se v úctě
František Jenší

(originál)

Oběti bojů byly nejdříve pohřbeny v – zpravidla hromadných – hrobech v oblasti útoku. Poté, co se fronta definitivně přesunula dále na východ, byly od roku 1917 na území západní Haliče postupně budovány vojenské hřbitovy, na něž byla těla vojáků padlých v letech 1914-1915 přenesena. Tak vznikl i Cmentarz wojenny Nr. 67 Ropica Ruska (detail), na němž je pochováno 83 vojáků 28. zeměbraneckého pěšího pluku padlých během ofenzivy u Gorlic (seznam). Mezi nimi, v hrobě číslo 7 společně se 27 dalšími, i Josef Bečvář.

(Dokumenty k pozůstalosti)

Rodině Josefa Bečváře válka zasadila krátce po jeho smrti další tragickou ránu – v důsledku cholery, velmi pravděpodobně zavlečené do Čech vojáky léčícími se v nemocnicích v zázemí, zemřela nedlouho po něm jeho nejstarší třináctiletá dcera. A konce války se nedožila ani manželka Josefa Bečváře, která zemřela na infekční onemocnění na přelomu let 1917-1918. Dva osiřelé syny Josefa a Václava (5 a 6 let) poté vychovával jejich strýc.

Vojenský hřbitov č. 67 – Ropica Ruska je někdy zaměňován s vojenským hřbitovem č. 68 – rovněž Ropica Ruska. Jejich číslování je prohozeno i na informační tabuli přímo na místě. Základním údajem tedy je, že bez ohledu na číslování, hřbitov 28. zeměbraneckého pěšího pluku je ten na louce (druhý se nachází v lese a jde se k němu přes dobový kamenný mostek přes potok). Po nedávné rekonstrukci (2022?) jsou zde na náhrobcích jména pohřbených čitelně uvedena.

Dokumenty k příběhu svého pradědečka Josefa Bečváře nám poskytla Eva Bečvářová. Děkujeme!