Návrat raněných a nemocných rakousko-uherských vojáků do pole (1914)

Při sledování toků vojáků v rakousko-uherské armádě je potřeba ještě zjistit, nebo aspoň odhadnout, jaké množství raněných a nemocných se vracelo ke svým jednotkám a po jaké době. K tomu máme jen několik nepřímých údajů.

První z nich říká, že pro období celé války statisticky platilo, že zhruba 1/3 vojáků, odcházejících s pochodovými formacemi do pole, tvořili rekonvalescenti. Tento údaj ale nemůžeme aplikovat na první měsíce války, protože na počátku žádní rekonvalescenti nebyli k dispozici a jejich počet nepochybně vzrůstal teprve postupem času; reálně se rekonvalescenti do pochodových formací začali zařazovat od října (spíše jednotlivci), resp. od listopadu (ve významnějším množství). Oné 1/3 ale mohl jejich stav dosáhnout nejdříve v prosinci, možná až v lednu 1915. Pro rok 1914 s ním tedy počítat nemůžeme a z tohoto údaje vyplývá pouze to, že prosincové pochodové formace byly tvořeny rekonvalescenty možná až ze třetiny (nebo o něco méně); všechny předchozí pak jistě menším počtem rekonvalescentů.

Druhý říká, že obecně platilo, že 3/4 rekonvalescentů byly po uzdravení znovu schopny služby. To nám dává dobrou představu o tom, kolik raněných a nemocných můžeme z koloběhu úplně vyřadit (jednu čtvrtinu) a kolik tedy zůstává k dispozici pro další nasazení. Do konce roku 1914 vykázala rakousko-uherská armáda 471 000 raněných a 269 000 nemocných – celkem tedy 740 000 raněných a nemocných, z nichž 555 000 bylo (dříve či později) opět zařazeno do služby (a 185 000 trvale vyřazeno).

Třetí říká, že do konce roku 1914 bylo k dispozici 200 000 uzdravených rekonvalescentů (zdroj: OULK 2, příloha 1, tabulka 1). To je dost konkrétní údaj (i když jde zjevně o hrubý odhad, protože číslo je velmi okrouhlé a je doplněno údajem, že v lednu 1915 bylo k dispozici dalších 50 000 uzdravených, z čehož se zdá že autoři prostě počítali s 50 000 uzdravenými za měsíc). Znamenalo by to tedy, že z 550 000 mužů, kteří se ocitli v nemocnicích během roku 1914 a později byli zařazeni zpět do služby, to 200 000 z nich stihlo do konce roku 1914. Odečteme-li ty, co do nemocnic přišli až v prosinci – neboť z nich se stihl do konce roku uzdravit asi jen málokdo -, jedná se o 466 000 rekonvalescentů; odhadovaných 200 000 tedy tvoří necelou polovinu z nich.


 

Bohužel nemáme žádné údaje k tomu, jaké bylo rozložení doby pobytu v nemocnicích – tedy po jaké době od zranění/onemocnění se muži vraceli do služby. Je jasné, že doba, kterou strávili v nemocnicích, se u nich velmi lišila – od několika málo týdnů až po mnoho měsíců. Proto se pokusíme rozložení návratu uzdravených pro první měsíce roku odhadnout z výše uvedených indicií. Vyjděme z odhadu jejich počtů v jednotlivých pochodových formacích vysílaných na frontu v roce 1914:

  • Začněme měsícem září 1914, neboť zde je to jednoduché: v prvních pochodových formacích vyslaných na frontu už kolem poloviny září 1914 ještě nebyli žádní rekonvalescenti, protože boje začaly až na konci srpna a být raněn / onemocnět a uzdravit se do poloviny září mohlo stihnout jen naprosté minimum mužů (a i těch pár, co to snad stihlo, nejspíše nebylo do zářijových pochodových formací zařazeno).
  • Dále přejděme na prosinec 1914, neboť u něj se můžeme chytit údaje, že by rekonvalescenti mohli tvořit až 1/3 pochodových formací, a zároveň víme, že celková síla prosincových pochodových formací byla 206 000 mužů. To by znamenalo, že v prosinci mohlo na frontu znovu odejít okolo 60 000 rekonvalescentů.
  • Zajímá nás také leden 1915, neboť muži odcházející s lednovými pochodovými formacemi museli být uzdraveni z většiny před koncem roku 1914; zde už počítáme s 1/3 rekonvalescentů, což je (jelikož síla lednových pochodových formací činila 220 000 mužů) okolo 70 000 rekonvalescentů.

Nyní musíme rozpočítat zbylé mezi říjen a listopad. Musíme ovšem dát pozor na to, že údaj 200 000, ze kterého vycházíme nehovoří o počtu mužů znovuzařazených do pochodových formací, ale uzdravených; ačkoliv byli takoví muži zařazování do pochodových formací obecně brzy po svém uzdravení, je asi rozumné předpokládat, že ti, kteří se uzdravili v prosinci, už byli většinou zařazeni až do pochodových formací odcházejících po Novém roce. Proto celkový počet rekonvalescentů, který musíme rozdělit mezi říjnové a listopadové pochodové formace, činí 200 000 – 70 000 – 60 000 = 70 000 mužů.

Se zohledněním toho, že říjnové pochodové formace byly o polovinu méně početné než by měly být, a listopadové naopak o polovinu více, bych tedy tento počet odhadem rozdělil na:

  • Měsíc říjen 1914: 20 000 rekonvalescentů (z celkových 120 000 mužů vyslaných v pochodových formacích, tedy asi 1/6)
  • Měsíc listopad 1914: 50 000 rekonvalescentů (z celkových 300 000 mužů vyslaných v pochodových formacích, tedy asi 1/6)

Tento rozpočet je ale opravdu čistě orientační; lepší odhad ovšem zatím k dispozici nemáme.

Budeme-li z něj však vycházet, pak by to znamenalo (při zjednodušeném předpokladu, že vojáci zařazení do pochodové formace se uzdravili zhruba v průběhu předchozího měsíce, a raněni/nemocní byli ještě o měsíc či více dřív), že:

  • v průběhu září 1914 se uzdravilo asi 20 000 raněných a nemocných z prvních bojů (z celkového počtu 71 000 raněných a 40 000 nemocných v srpnu, neboli 18 %)
  • v průběhu října se uzdravilo asi 50 000 raněných a nemocných (dohromady tak už 70 000 z celkového počtu 160 000 raněných a 97 000 nemocných od počátku války do konce září, neboli 27 %)
  • v průběhu listopadu se uzdravilo asi 60 000 raněných a nemocných (dohromady tak už 130 000 z celkového počtu 273 000 raněných a 148 000 nemocných od počátku války do konce října, neboli 31 %)
  • v průběhu prosince se uzdravilo asi 70 000 raněných a nemocných (dohromady tak už 200 000 z celkového počtu 401 000 raněných a 219 000 nemocných od počátku války do konce listopadu 1914, neboli 32 %)

 


 

Ještě jednou zdůrazňuji, že rozdělení počtů na jednotlivé měsíce je skutečně velmi orientační – tím spíše že i údaje, na kterých odhady stojí, jsou velmi hrubé. Můžeme ho nicméně ze stejně hrubých údajů zkusit odhadnout ještě jinou metodou: Počty uzdravených v čase musely být rozloženy v závislosti na počtech raněných/nemocných – neznáme však údaj o tom, kolik z nich se uzdravilo první měsíc, kolik druhý, kolik třetí, atd… Pokud ale vycházíme z toho, že součet do konce roku 1914 musí dávat 200 000, a zároveň z toho, že největší procento mužů se uzdravilo následující měsíc po zranění/onemocnění a další měsíce toto procento klesá (tedy více mužů se uzdravilo dva měsíce po zranění/onemocnění než tři měsíce po zranění/onemocnění), můžeme rozložení odhadnout tak, aby splňovalo tyto podmínky. Jedno z možných rozložení, které by matematicky zhruba vycházelo, by pak bylo toto:

  • 1. měsíc: 20 % uzdravených – v září 1914 tedy 22 000 mužů (20 % srpnových raněných/nemocných)
  • 2. měsíc: 15 % uzdravených – v říjnu 1914 tedy 46 000 mužů (15 % srpnových raněných/nemocných + 20 % zářijových raněných/nemocných)
  • 3. měsíc: 10 % uzdravených – v listopadu 1914 tedy 66 000 mužů (10 % srpnových raněných/nemocných + 15 % zářijových raněných/nemocných + 20 % říjnových raněných/nemocných)
  • 4. měsíc:   5 % uzdravených – v prosinci 1914 tedy 85 000 mužů (5 % srpnových raněných/nemocných + 10 % zářijových raněných/nemocných + 15 % říjnových raněných/nemocných + 20 % listopadových raněných/nemocných)
  • CELKEM: 50 % uzdravených – do konce roku 1914 tedy 218 000 mužů

Z tohoto výsledku si troufnu dovodit, že údaj o 200 000 rekonvalescentech do konce roku 1914 je příliš nízký a skutečný počet musel být vyšší. Proč? Toto rozložení by totiž znamenalo, že 4. měsíc po svém zranění/onemocnění bylo vyléčeno pouze 50 % rekonvalescentů (a i to jen s přimhouřením oka nad tím, že celkový počet rekonvalescentů navrátivších se do konce roku 1914 při něm vychází ještě pořád o něco vyšší než uváděných 200 000 – konkrétně 218 000). Pokud se ale celkově mělo do služby vracet 75 % rekonvalescentů, znamenalo by to, že ještě celých dalších 25 % by se muselo vyléčit až více než 4 měsíce po svém zranění/onemocnění. Nepřijde mi možné, že by tak velký počet raněných/nemocných trávil v nemocnicích více než 4 měsíce.

Kdybych měl uvést čísla, která mi připadnou reálnější, tak by to bylo zhruba takto:

  • 1. měsíc: 25 % uzdravených – v září 1914 tedy 28 000 mužů (25 % srpnových raněných/nemocných)
  • 2. měsíc: 20 % uzdravených – v říjnu 1914 tedy 59 000 mužů (20 % srpnových raněných/nemocných + 25 % zářijových raněných/nemocných)
  • 3. měsíc: 15 % uzdravených – v listopadu 1914 tedy 86 000 mužů (15 % srpnových raněných/nemocných + 20 % zářijových raněných/nemocných + 25 % říjnových raněných/nemocných)
  • 4. měsíc: 10 % uzdravených – v prosinci 1914 tedy 116 000 mužů (10 % srpnových raněných/nemocných + 15 % zářijových raněných/nemocných + 20 % říjnových raněných/nemocných + 25 % listopadových raněných/nemocných)
  • CELKEM: 70 % uzdravených – do konce roku 1914 tedy 289 000 mužů

Tím pádem by se po 4 měsících od zranění/onemocnění uzdravilo 70 % mužů, dalších 5 % by v nemocnicích trávilo více než 4 měsíce (a dalších 25 % se neuzdravilo natolik, aby mohlo dále konat službu). Zároveň by to ale znamenalo, že do konce roku se ve skutečnosti uzdravilo skoro 300 000 rekonvalescentů – nikoliv tedy 200 000, jak uvádí OULK. Rozdíl je to sice značný, ale je potřeba si uvědomit dynamiku vývoje – všechny výše uvedené odhady se totiž shodují v tom, že počet uzdravených během prvních měsíců války musel měsíc od měsíce dramaticky růst. Není tudíž nereálné, že onen rozdíl necelých 100 000 navrátilců, ve skutečnosti může být rozdílem mezi dejme tomu počátkem prosince 1914 a koncem prosince 1914.


 

Pokus o odhad počtu rekonvalescentů vracejících se do služby v jednotlivých měsících roku 1914 bych tedy shrnul tak, že reálná čísla budou nejspíše někde mezi různými výsledky dosaženými výše uvedenými metodami. Tedy:

  • září 1914: 20-28 000 mužů
  • říjen 1914: 46-59 000 mužů
  • listopad 1914: 60-86 000 mužů
  • prosinec 1914: 70-116 000 mužů

Nasazení Kombinované brigády (IR 81 a IR 88) nad obcí Bystrá (u Medzilaborců) na počátku února 1915

Přednáška z konference konané v září 2021 v Bardejovských kúpeloch, kterou kolegové profesionálně nasnímali a můžeme ji díky tomu zveřejnit i pro ty, kdo na konferenci nebyli.

Pár poznámek k záznamu: při přednášce jsem celou dobu ukazoval na mapě laserem místa, o kterých mluvím, což na záznamu není bohužel vidět, takže orientace je trochu složitější. Drobná chyba je také v podkladových mapách, kde je 17. divize uvedena jako honvédská (17 HID), a tak o ní také mluvím – ve skutečnosti je to divize pěší (17 ID). V průběhu přednášky pak jednou hovořím o Kombinované brigádě jako „Kombinované divizi“, což je samozřejmě omyl (žádná kombinovaná divize v celém příběhu nefiguruje).

1917

Film 1917 vznikl v roce 2019 jako jeden z nejnovějších filmů s tematikou první světové války. Detaily o něm se dají snadno dohledat na povolanějších webech, já se na něj podívám jen stručně z hlediska historické věrohodnosti.

Předně je třeba říct, že se jedná o akční film (nebo herní terminologií adventuru) zasazený do kulis první světové války – nikoliv tedy opravdový válečný film. Dobové reálie (uniformy, vybavení, zákopy, technika, a především terén bojů) jsou ztvárněny skvěle. Příběh jako takový je nesmyslný. (Upozornění: Dál vyzrazuju děj filmu.)

Dva vojáci dostanou za úkol donést důležitou depeši o zrušení chystaného útoku jakési jednotce, se kterou bylo přerušeno spojení. Dozvídáme se při tom, že vzdálenost, kterou mají urazit, činí 14 mil (asi 20 km) a mají na to minimálně půl dne (z filmu není jasné, kdy přesně vyrážejí, ale je bílý den a ještě docela dlouho trvá) a celou noc (zastavený útok má začít ráno). Za takovou dobu by se k 20 km vzdálené jednotce (která není v žádném obklíčení ani jinak nevýhodném postavení) dala samozřejmě dopravit zpráva „pohodlnou“ cestou vlastním zázemím. Celý úkol tedy nedává smysl.

Dvojice vyrazí přes území nikoho do opuštěných německých zákopů, kde najde nastražené pasti (výbušniny), kterým se jen s velkým štěstím vyhne – dosud v pořádku, stažení německé armády na novou Hindeburgovu linii za sebou zanechalo přesně takovou zničenou krajinu plnou pastí. Hned za chvíli narazí na opuštěný polorozbořený statek – a jde ho prozkoumat. Proboha proč? Jejich úkolem je doručit veledůležitou depeši, ne ve dvou lidech obsadit Němci opuštěné území – takový statek měli velkým obloukem opatrně obejít a postupovat co možná ve skrytu dál.

Na statku však překvapivě není žádná past, dokonce je tam pro ně nachystané (neotrávené) čerstvě nadojené mléko (které se hodí až v druhé polovině filmu – poznáváte styl počítačové adventury?), takže se zdá že režisér se rozhodl hrdiny za tuto neprozíravost nepotrestat. Opak je však pravdou – ve vzduchu nad statkem totiž mezitím probíhá souboj letadel, německé je sestřeleno a nouzově přistane našim hrdinům prakticky na hlavy (kdyby včas neuskočili). Zraněného německého pilota vytáhnou z hořícího stroje, a zatímco jeden jde pro vodu, ležící pilot toho druhého kuchne kapesním nožíkem. Proč to dělá, když je zřejmé, že první voják ho následně zastřelí (což se také okamžitě stane), když mu oba pomohli přežít a když není schopen se ani posadit, natož aby mohl utéct zpět ke svým (protože pravda, přistál fakticky na území nikoho a dávalo by smysl snažit se vyhnout zajetí a dostat zpět ke svým liniím, kdyby to šlo…), těžko říct. Stejně překvapivé je pak to, že rána nožem se ukáže být fatální a jeden z hrdinů během několika minut zemře v náručí svého kamaráda.

A nyní začíná série nelogičností v návaznosti jednotlivých scén, která postupně dělá z celého příběhu až frašku. Sotva chudák dodýchá, objevuje se u statku konvoj britské armády, který zde náhodou v klidu projíždí územím nikoho a jede zrovna tím směrem, kam naši hrdinové (nyní tedy už jen jeden hrdina) tak lopotně mířili. Svezou ho tedy na náklaďáku, aby mu zkrátili cestu, až k městečku, kterým má projít a za nímž se už nacházejí pozice jednotky, k níž míří. Před městečkem je však zničený most, kolona vyráží na šestimílovou zajížďku k jinému mostu, náš hrdina nemá čas, vysedá a přes řeku jde sám… Když tu na něj začne střílet německý voják ukrytý ve věži poblíž zničeného mostu.

V průběhu dalších scén se ukazuje, že ve zcela zničeném městečku jsou stále německé hlídky, se kterými se náš hrdina musí popasovat. To jim tedy britský konvoj, kdyby nebyl most zničený, hodlal vjet přímo do náručí? Až do okamžiku, kdy náš hrdina z konvoje vysedl, bylo z kontextu zřejmé, že městečko musí být již zajištěno britskými silami; nyní zjišťujeme, že je v rukou německých zadních hlídek a jediný britský voják, který se v něm nachází, je náš hrdina.

Následuje asi největší absurdita celého příběhu: našemu hrdinovi se dobře mířenou střelbou podaří zneškodnit německého vojáka ve věži, aby následně – vyrazil věž „vyčistit“! Opět naprosto nesmyslné počínání – je sám, a jeho úkolem je doručit veledůležitou depeši, pamatujete? Má být rád, že Němec už nestřílí, co nejrychleji zmizet někam do skrytu a pokračovat v cestě – ne silami jednoho muže obsazovat město. Ve věži Němce nakonec úspěšně dorazí, sám je při tom však zasažen a upadá do bezvědomí, aby se vzbudil až nad ránem (a děj filmu se tím posunul ke svému vyvrcholení).

Ráno je hořící městečko stále v rukou německých zadních hlídek. Kde je náš britský konvoj, který bezstarostně do města chtěl vjet už odpoledne předchozího dne, kdyby mu v tom nebyl zabránil zničený most, a nebo aspoň nějaké jiné britské hlídky? Namísto nich je tu Francouzka s malým miminem, kterou náš hrdina nachází kdesi ve sklepě, a které může konečně zanechat to mléko z farmy, se kterým se celou dobu vláčel…

Pak už následuje poslední akční scéna – hrdina, pronásledovaný německými hlídkami, které na něj v ulicích ruin města střílí (ale nikdy netrefí), probíhá přes hořící trosky. Jednoho německého vojáka přitom musí uškrtit, aby ho neprozradil, ostatním uteče nakonec tím, že skočí do řeky. Ta ho polomrtvého odnáší tam, kam potřebuje – a nakonec se na břeh vyšplhá právě v pozicích pluku, jehož útok má zastavit. Kdybych měl tu možnost, zde bych režiséra požádal o nakreslení mapy celého frontového úseku, pozic jednotlivých oddílů a cesty, kterou hrdina urazil – při nejlepší vůli si tu situaci nedokážu v hlavě srovnat tak, aby to dávalo geografický smysl.

Závěrečná akční scéna, kdy opět vzkříšený hrdina pádí k velitelství skrz pozice a předpolí, kde vojáci už vyrážejí do útoku, je velmi působivá. Nakonec vše jakžtakž dobře dopadne – velitel po přečtení depeše útok odvolává. Škoda, že režisér stejně podrobně jako běh hlavního hrdiny skrz útočící vojáky neztvárnil i to, jak se v podmínkách první světové války dá zastavit útok praporu, jehož první vlna už vyrazila přes předprseň zákopů a postupuje po území nikoho. To by totiž mohla být ve filmu jediná scéna, která by mohla ukázat něco o realitě vedení bojových operací v první světové válce; takto je celý příběh do tohoto prostředí jen zasazen, ale o tom, jak fungovalo, příliš nevypovídá.

Film končí tam kde začal – unavený voják sedí pod stromem. Ještě před tím ale projde přes obvaziště, kde se shromažďují ranění ze zahájeného a hned zase zrušeného výpadu – to je jedna z těch nejlepších scén, zobrazujících surovou realitu války, kvůli kterým má smysl se na film kouknout; jeho příběh je ale třeba si odmyslet.

Doplňování početního stavu rakousko-uherské armády (1914)

Abychom mohli sledovat hospodaření rakousko-uherské armády s vojáky během války, musíme kromě výchozích početních stavů a utrpěných ztrát, které představují úbytky tohoto stavu, znát a započítat také doplňky, tedy příchody náhradníků, které početní stavy naopak zvyšují. Jak už bylo zmíněno v předchozí sérii, systém doplňování byl v rakousko-uherském vojsku nastaven poměrně rigidně a pravidelně: každý měsíc všechny jednotky na frontě dostaly ze zázemí jednu pochodovou formaci, která měla doplnit jejich početní stav.

Vznikají nám tak série pochodových formací, které byly odesílány do pole (k bojujícím jednotkám) každý měsíc, počínaje zářím 1914. Základním potřebným údajem je jejich početnost, pro kterou existuje podrobný přehled (zdroj: Klose: Die Österreichisch-Ungarische Armee im Weltkriege…), ve kterém jsou počty rozpočítány i na jednotlivé typy jednotek. Uvedu zde tedy pouze sumární přehled, který nás zajímá:

MěsícDůstojníkůMužstvaCELKEM
září 19143 753182 062185 815
říjen 19142 353117 062119 415
listopad 19144 333298 362302 695
prosinec 19143 883202 362206 245
CELKEM14 322799 848814 170

Na základě celkové sumy lze tedy zjednodušeně říct, že každý měsíc takto na rakousko-uherské fronty přišlo průměrně zhruba 200 000 dalších vojáků. Na okraj doplním, že v oficiálních dějinách války je tento počet uveden jednou jako 746 000 (zdroj: OULK 2, příloha 1, tabulka 1), jindy jako 860 000, v čemž jsou ovšem počítáni i vojáci nově postavených domobraneckých jednotek (zdroj: OULK 2, str. 14 angl. překladu).

Zajímavé je také to, že v říjnu bylo vysláno výrazně méně mužů – prakticky jen polovina -, a pak v listopadu jako kdyby to bylo vyrovnáno naopak o polovinu početnější sérií pochodových formací. Hypotéza, kterou však nemám zatím jak potvrdit, je, že to souvisí s vyčerpáním „zásoby“ náhradních záložníků, kteří byli v zázemí po odchodu armády na frontu k dispozici – i když to mi v minulé sérii vycházelo spíše až na listopad. Případně mohla svou roli sehrát materiální situace, situace na železnicích dopravujících doplňky do pole (které byly přetíženy transportem raněných), ztráta nemalé části Haliče a z toho vyplývající nutnost reorganizace a přesunu tam sídlících náhradních útvarů či nesystematické stavění nových jednotek v Karpatech (pro skupinu Pflanzer-Baltina) na úkor doplňování existujících (u toho totiž nevíme, zda jsou muži k nim odeslaní započítaní v uvedených počtech doplňků, či nikoliv). V každém případě počty doplňků pro jednotlivé měsíce roku 1914 známe přesně.

Abychom na základě nich mohli dále analyzovat hospodaření s vojáky v poli, potřebujeme je ale ještě dále rozložit.

První otázka zní, kolik z tohoto počtu připadá na bojový stav, a kolik na nebojové služby (neboť všechny další údaje o ztrátách a početních stavech, ze kterých budeme vycházet, se týkají zpravidla bojového stavu – a budeme potřebovat operovat se souměřitelnými čísly). K tomu máme k dispozici několik nepřímých údajů:

Odhad, že v prvních měsících roku 1915 připadalo na nebojové služby cca 18 % mužů přicházejících jako doplňky na frontu (zdroj: Ergänzungsheft 1 k OULK – E.Ratzenhofer: Verlustkalkül für den Karpathenwinter 1915), přičemž sám autor ve svých dalších výpočtech počítá až s 20 %.

Vypočítáme-li podíl bojových stavů z údajů o doplňcích uvedených v oficiálních dějinách války (zdroj: OULK 2, Příloha 1, tab. 1), vyjde nám 85 %

Přímo v oficiálních dějinách války je také uvedeno, že za bojový stav bylo počítáno 800 000 z 860 000 vyslaných mužů, což by znamenalo 93 % (zdroj: OULK 2, str. 14 angl. překladu).

Poslední z těchto údajů můžeme ve světle ostatních známých indicií prohlásit za mylný, resp. vyjadřující něco jiného. Reálný podíl bojového stavu z celkového počtu doplňků činil 80-85 %. Dále se budu držet údaje vyplývajícího z podrobné tabulky z oficiálních dějiny války (tedy 85 %), neboť údaje spočítané pro první měsíce roku 1915 jsou ve více ohledech pochybné (k tomu se v této sérii ještě dostaneme).

Druhé rozdělení, které potřebujeme zjistit, je na jednotlivé fronty – kolik doplňků putovalo na frontu balkánskou, a kolik na frontu východní? To je přímo vyčísleno v oficiálních dějinách války (zdroj: OULK 2, příloha 1, tabulka 1), podle nichž připadá 72 % na frontu východní a 28 % na frontu bálkánskou. Tento údaj se mi ale nezdá být správným.

Podíváme-li se totiž na rozdělení sil na počátku války (resp. po přesunu většiny 2. armády z Balkánu na východní frontu), na kterém se do konce roku 1914 nic nezměnilo, vyjde nám, že na východní frontě působilo 76 % rakousko-uherských vojáků – čekali bychom tedy, že podíl doplňků bude zhruba stejný. Především ale víme (zdroj: OULK 1, str. 696 angl. překladu), že zářijové a část říjnových pochodových formací byly přesměrovány z balkánské fronty na východní – což musí procento doplňků, které směřovaly na východ, zvýšit ještě více nad tento počet. Zdá se ale, že toto není v počtech uvedených v oficiálních dějinách nijak zohledněno.

Informaci o tom, že zářijové pochodové formace jednotek z Balkánu byly přesměrovány do Haliče, však nemůžeme vykládat tak, že by tam směřovaly všechny (ačkoliv formulace v oficiálních dějinách je matoucí, neboť hovoří o tom, že do Haliče byly přesměrovány: „II. und eines Teiles der III. Marschformationen der Balkanstreitkräfte“); všechny pochodové prapory totiž v září skutečně směřovaly ke svým mateřským plukům. Celá rakouská 6. armáda na Balkáně byla ale tvořena odloučenými prapory pluků, které bojovaly v Haliči; přesměrování pochodových formací se tedy pravděpodobně týkalo právě jich. Budeme tedy počítat, že v září přišly na Balkán doplňky jen jednotkám 5. armády (což je logické i s ohledem na to, že 5. armáda utrpěla nezanedbatelné ztráty při srpnovém tažení do Srbska, kdežto 6. armáda se ho téměř neúčastnila), tedy asi polovina ze všech. V říjnu byla pak (po zářijových bojích, ve kterých utrpěla značné ztráty už i 6. armáda) přesměrována do Haliče pouze „část“ pochodových formací – při nedostatku jiných údajů budeme tedy počítat, že tentokrát byla na Balkán odeslána už i polovina pochodových formací 6. armády.

S využitím těchto předpokladů můžeme tedy počty rozepsat ještě jednou, podrobněji (zaokrouhlíme je na tisíce):

měsícVýchodz toho bojový stav|Balkánz toho bojový stav  
září162 000138 000|24 00021 000
říjen96 00082 000|23 00019 000
listopad227 000193 000|76 00064 000
prosinec155 000131 000|51 00044 000
CELKEM640 000544 000|174 000148 000

Ztráty rakousko-uherských armád na balkánské frontě v roce 1914 – kritika pramenů

Pokud se jedná o ztráty rakousko-uherských armád na balkánské frontě, budeme mnohem stručnější. Za prvé proto, že většinu diskuze na jednotlivými prameny máme už za sebou v článku o ztrátách na frontě ruské, a za druhé proto, že zdrojů k balkánské frontě máme méně a méně podrobných, a není tedy možnost je mezi sebou příliš porovnávat…

V podstatě můžeme rovnou přejít k celkovému přehledu čísel ze všech dostupných zdrojů, kterými jsou v tomto případě stejné jako v případě ruské fronty (ovšem až na to, že bohužel nemáme žádného Nelipoviče):

 statistika AOKOULK 7OULK 2Bodart
padlých27 14630 80027 21627 216
raněných118 640103 900118 911118 911
nezvěstných74 75089 70075 96875 968
CELKEM220 536223 400222 095222 095
nemocných41 00059 80044 117---
CELKEM261 536284 300266 212---

Předně vidíme, že Bodart zde použil stejná čísla jako OULK 2 (nebo OULK 2 použilo Bodarta, neboť jeho studie vznikla dřív). Přepočet z OULK 7 (vzniklý stejnou metodou, jakou jsem vysvětlil v minulém textu) se nám zde od statistik AOK liší poněkud více než údaje uvedené v OULK 2, už minule jsme se ale rozhodli, že dáváme přednost údajům statistiky AOK před těmito orientačními čísly.

Statistika AOK navíc jako jediný ze zdrojů obsahuje rozpis po jednotlivých měsících:

 padlýchraněnýchnezvěstnýchnemocnýchCELKEM
srpen2 61012 3007 8004 20026 910
září7 76032 40022 2009 80072 160
říjen4 21018 8009 1008 50040 610
listopad10 21044 97028 40012 70096 280
prosinec2 35610 1707 2505 80025 576
CELKEM27 146118 64074 75041 000261 536

Bodart se u balkánského bojiště o rozpis po jednotlivých armádách nepokusil, Nelipovič se balkánským bojištěm nezabýval… A tak je toto nejlepší – a jediný – zdroj k výši ztrát na Balkáně, který máme k dispozici.

Ztráty rakousko-uherských armád na východní frontě v roce 1914: Kritika pramenů

Při snaze dobrat se toho, jaké ztráty utrpělo Rakousko-Uhersko v první fázi války do konce roku 1914, se nabízí jako první sáhnout po oficiálních rakousko-uherských dějinách války – kde jsou skutečně vyčísleny (OULK 2, příloha 1, Tabulka 3). Celková suma je okolo 1,27 milionu mužů – tedy prakticky přesně tolik, kolik činil bojový stav všech armád na obou válčištích na počátku války. Ačkoliv takový údaj zní na první pohled hrozivě (a skutečně v sobě ukrývá mnoho lidských tragédií), z pohledu fungování armády to nebyly ztráty likvidační, neboť systém doplňování byl schopen v pochodových formacích dopravit k jednotkám na frontu během 4-5 měsíců tolik vojáků, kolik činil jejich tabulkový početní stav, a teoreticky je tak kompletně „vystřídat“.

Jakmile ale začneme tyto údaje rozebírat podle bojiště a typu ztrát, narážíme na první problémy. Počty ztrát pro balkánské válčiště uvádí tabulka jednoznačně (o tom však v samostatném článku), údaje pro válčiště ruské však zkresluje fakt, že z celkové sumy téměř 1 000 000 mužů ztracených na tomto bojišti uvádí přes 320 000, tedy skoro třetinu, bez rozlišení typu ztráty; nedozvíme se tedy, zda padli, byli ranění, byli zajati nebo zůstali nezvěstní. Mohli bychom je tedy jedině přiřadit ke kategoriím ztrát v tom poměru, v jakém je tvoří ti uvedení – tím ale riskujeme potenciálně obrovské zkreslení, pokud jsou mezi neuvedenými z nějakého důvodu zastoupeny některé kategorie více než jiné – což se dá předpokládat, protože například padlí se asi evidovali nejpečlivěji a nezdá se pravděpodobné, aby třetina z nich skončila v kategorii „neuvedeno“.

Autoři OULK nám ovšem dali k dispozici ještě jinou možnost – v závěrečném díle totiž zařadili znovu přehled ztrát, tentokrát už za celou válku, ovšem rozdělený podle jednotlivých let, kde už žádní „neuvedení“ nefigurují (zřejmě se jim za těch několik let práce na publikaci podařilo dostat se k přesnějším údajům než na počátku – a nebo přijít na formulku, jak je pokud možno správně rozpočítat). Celková suma je přitom podobná jako v prvním případě (1,32 milionu mužů); problém tohoto údaje ovšem spočívá v tom, že zde už zase nejsou ztráty rozpočítány na jednotlivá bojiště. Nezbývá nám tedy než z první tabulky zjistit jejich poměr (vychází 78 % na severní bojiště a 22 % na balkánské) a číslo orientačně rozdělit podle něj. Výsledek pro ruské bojiště pak bude:

 podle OULK 7
padlých109 400
raněných368 400
nezvěstných317 900
CELKEM795 700
nemocných212 100
CELKEM1 007 800

Mimochodem všimněme si, že nám skutečně vychází vůči tabulce v OULK 2 rozdílné poměry mezi ztrátami:

 OULK 2 - východOULK 2 - BalkánOULK 7
padlých/zemřelých13 %10 %11 %
raněných35 %45 %36 %
nezvěstných a zajatých27 %28 %32 %
nemocných25 %17 %21 %
CELKEM100 %100 %100 %

Z tohoto srovnání je také zřejmé, že tabulka OULK 2 pro severní válčiště počet nezvěstných jistě zkresluje směrem dolů, neboť z uvedených čísel by vyplývalo, že podíl nezvěstných na Balkáně byl vyšší než na ruské frontě; to je vzhledem k charakteru válčiště i bojů nepravděpodobné a mělo by tomu být přesně naopak. Vyplývá z toho tedy, že v oněch „neuvedených“ v tabulce v OULK 2 je skutečně třeba vidět poměrně více nezvěstných a raněných než padlých a nemocných.


 

Už z této složité ekvilibristiky je ale zřejmé, že zjistit údaje o ztrátách rakousko-uherských armád není tak jednoduché, jak by si člověk mohl představovat. Proč tomu tak je? Rakouské jednotky v poli od počátku války samozřejmě své početní stavy a ztráty vykazovaly. Systematicky se tak však dělo pouze na úrovni jednotlivých pluků a jejich jmenných seznamů ztrát; na vyšších úrovních (divize, armádní sbory…) vznikaly souhrny nepravidelně, podle potřeby, a nelze z nich tedy získat žádný přehled pro celé vojsko (jednotky je vykazovaly v různé okamžiky a za různá období). Systém, který by umožnil jejich statistické sledování a zpracování, rakouské nejvyšší velení do vykazování ztrát vneslo až po Novém roce 1915, kdy nařídilo všem vyšším jednotkám, aby hlásily své početní stavy a utrpěné ztráty v pravidelných jednotných intervalech – konkrétně třikrát měsíčně, vždy k 10., 20. a poslednímu dni každého měsíce (rozkaz EOK Op. Nr. 18.389 ze 13.1.1915).

Sestavovalo na jejich základě statistický přehled, který je uložen v Kriegsarchivu (ÖStA-KA_FA_AOK_QuAbt_k2259_Verluste-der-Nordarmeen-im-1Kriegsjahr) a za jehož poskytnutí velmi děkuji Tomáši Kykalovi. Podle něho ztratily rakousko-uherské armády na severním bojišti do konce roku 1914 (uvádím ve srovnání s výše uvedenými čísly z OULK 7):

 statistika AOKOULK 7
padlých113 000109 400
raněných353 400368 400
nezvěstných332 600317 900
CELKEM799 000795 700
nemocných227 900212 100
CELKEM1 026 9001 007 800

Vezmeme-li v potaz, že čísla získaná z OULK jsme museli výše zmíněným způsobem přepočítávat a tím jsme je jistě mírně zkreslili, dá se konstatovat, že se s nimi uvedené počty prakticky přesně shodují (a je dost možné, že právě tato statistika AOK byla ve skutečnosti zdrojem počtů uvedených v OULK). Máme tedy ve skutečnosti k dispozici jeden, zato ale úřední a zřejmě dosti spolehlivý zdroj.

Zajímavé je, že je ve stejném fondu AOK (ÖStA-KA_FA_AOK_QuAbt_k2259_Verluste-der-Nordarmeen-im-1Kriegsjahr) uložena i tabulka, která ztráty na každém válčišti v roce 1914 vyčísluje i po jednotlivých měsících – ačkoliv není zřejmé, kde se tato data vzala. Vypadá takto:

 padlýchraněnýchnezvěstnýchnemocnýchCELKEM
srpen18 62058 97056 10036 000169 690
září19 53055 60060 20047 000182 330
říjen28 26094 65082 30043 000248 210
listopad27 52083 40079 90059 000249 820
prosinec19 08060 83454 13642 852176 902
CELKEM113 010353 454332 636227 8521 026 952

To, že jsou údaje pro srpen-listopad zaokrouhleny (u padlých a raněných na desítky, u nezvěstných na stovky a u nemocných dokonce na tisíce), naznačuje, že vznikly nějakou extrapolací, rozpočtem či odhadem – takže se zřejmě nejedná o úplně přesná čísla. Ta ale zjevně k dispozici nemělo ani rakouské nejvyšší velení a ať už k těmto počtům došlo jakkoliv, musíme je brát jako základní údaje o ztrátách rakousko-uherského vojska v prvních měsících války.


Chtěli bychom však být schopni ztráty rozčlenit aspoň na jednotlivé armády, což nám tato statistika neumožňuje. Po válce se o to pokusil vojenský historik Gaston Bodart, který se už před válkou proslavil vydáním lexikonu, ve kterém shromáždil údaje o silách stojících proti sobě ve všech bitvách od třicetileté války po jeho současnost. Jeho soupis ztrát rakousko-uherských armád v první světové válce nakonec publikován nebyl, ale je k dispozici ve formě manuskriptu v Kriegsarchivu ve Vídni (ÖStA-KA_MsWk_A-091_BODART_Die-Erforschung-der-Menschenverluste-Österreich-Ungarns). I za jeho poskytnutí děkuji Tomáši Kykalovi, ačkoliv jak si ukážeme dále, jeho výsledky musíme zavrhnout.

Bodart tedy vyčísluje ztráty po jednotlivých armádách, pro rok 1914 však pouze sumárně (nedělí je tedy po žádných obdobích), přičemž nesleduje počty nemocných. Jeho výsledky vypadají takto:

 padlýchraněnýchnezvěstnýchCELKEM
1. armáda8 25439 99641 13389 383
2. armáda8 21733 63522 88364 735
3. armáda34 98791 88980 000206 876
4. armáda34 356124 332147 330306 018
Pf.-Ba.3 0948 0445 77516 913
CELKEM88 908297 896297 121683 925

Autor bohužel nijak nevysvětluje, jak k těmto číslům dospěl. Na první pohled je přitom podezřelý nepoměr mezi výší ztrát jednotlivých armád, konkrétně mezi 1. a 2. armádou, které je mají relativně nízké, a 3. a 4. armádou, které je mají výrazně vyšší. Je to možné? Shromáždil jsem údaje o relativní síle armád vůči sobě v průběhu roku 1914 (zdroj: OULK 1; k dispozici jsou pro začátek války, 1.10., 15.11., 1.12. a 31.12). Ta samozřejmě nebyla neměnná, ale kolísala – s výjimkou 2. armády, která se v listopadu dočasně výrazně zmenšila, ale nijak dramaticky. Na základě těchto dat můžeme tedy srovnat sílu armád s výší jejich ztrát – uvádím rozmezí, kolik procent vojska na severním válčišti během roku 1914 která armáda tvořila, a kolik procent ztrát jí Bodart připsal:

1. armáda: 26-35 % vojáků, 13 % ztrát
2. armáda: 8-20 % vojáků, 9 % ztrát
3. armáda: 14-27 % vojáků, 30 % ztrát
4. armáda: 18-32 % vojáků, 45 % ztrát
Armádní skupina Pflanzer-Baltin: 0-11 % vojáků, 2 % ztrát

 

Z tohoto porovnání je zjevné, že Bodartem uváděné rozdělení ztrát prostě nemůže být reálné; čísla spolu vůbec nekorelují, 1. armáda, která byla po většinu doby nejpočetnější, má několikanásobně(!) nižší ztráty než dvě méně početné armády… A už samo tvrzení, že na 4. armádu by měla připadat téměř polovina všech ztrát a že společně se 3. armádou by měly tvořit přesně tři čtvrtiny všech ztrát, zatímco zbylé dvě armády dohromady jen necelou čtvrtinu, nemůže být správné. Obrázek, který z těchto poměrů vyplývá, by ale docela dobře odpovídal situaci na konci roku 1914 – to 1. a 2. armáda působily na již téměř ztichlém, klidném úseku fronty v Polsku, kdežto 4. armáda sváděla těžké boje u Tarnova a 3. armáda v karpatském podhůří. Dovolím si proto navrhnout hypotézu, že Bodart nějakým způsobem extrapoloval poměr ztrát z konce roku 1914 (který mohl znát přesně, snad ze stejného zdroje, z jakého znalo přesné počty ztrát za prosinec i AOK?) na ztráty z celého roku 1914 a rozpočítal podle něj celkové počty mezi jednotlivé armády. Tento jeho výsledek však musíme odmítnout jako zcestný. (A není vyloučeno, že ho ve skutečnosti jako takový odmítl i sám autor, jelikož ho nakonec nikdy nepublikoval.)


 

O vyčíslení ztrát rozdělených jak po obdobích (přesněji po jednotlivých taženích), tak po jednotkách (dokonce až na úroveň divize) se v nedávné době znovu pokusil jistý ruský soudobý autor. Je jím S. G. Nelipovič a výsledkem jeho práce je publikace „Русский фронт Первой мировой войны: потери сторон 1914“ (Ruská fronta první světové války: ztráty stran 1914), ve které shromáždil úctyhodné množství tabulek vypočítávajících podrobné ztráty všech tří zúčastněných armád z jednotlivých tažení roku 1914. Ani on při tom přesně nevysvětluje, jak k nim došel; podle odkazů na zdroje však vychází přímo z archivních dokumentů, v případě Rakouska-Uherska z fondů armád a divizí a bojových zpráv v Kriegsarchivu – a hlavně z vlastních součtů údajů ze všech plukovních jmenných seznamů ztrát! (Bylo by na dlouhou debatu, zda a jakým způsobem lze z tohoto zdroje ke správným údajům dojít; zde se spokojme s konstatováním, že to je možné – i když nesmírně pracné).

Abychom ověřili jeho důvěryhodnost, porovnáme je s dosud zjištěnými údaji. Nejdříve srovnáme Nelipovičovy celkové součty ztráty za rok 1914 s těmi, které uvádějí předchozí diskutované zdroje (včetně zavrhnutého Bodarta):

 statistika AOKOULKBodartNelipovič
padlých113 000109 400101 90469 500
raněných353 400368 400308 564303 400
nezvěstných332 600317 900298 118357 700
CELKEM799 000795 700708 676730 700
nemocných227 900212 100------
CELKEM1 026 9001 007 800------

Na první pohled vidíme výrazně nižší počet padlých u Nelipoviče (cca 70 000 vůči cca 113 000, tedy skoro o 40 %). Je potřeba si ovšem uvědomit, že Nelipovič sleduje pouze ztráty armád v poli – v jeho údajích tedy není zahrnuta posádka pevnosti Přemyšl (ani pevnost Krakov a další jednotky operující mimo armády, ale těch bylo minimum). To znamená, že mu oproti statistice AOK chybí řádově několik tisíc padlých a řádově okolo 10 000 raněných (a také malé množství nezvěstných – ale to je u pevností skutečně zanedbatelné). To ale stále zdaleka nevysvětluje celý rozdíl.

On sám v závěru své knihy navrhuje, že rozdíl v počtu padlých by mohl být způsoben tím, že zatímco on pracuje jen s bojovými ztrátami (tedy nesleduje například vůbec nemocné), v čísle uvedeném ve statistice AOK by měli být zahrnuti všichni zemřelí – tedy včetně těch, co podlehli různým nemocem (kterých v prvních měsících války, kdy v rakouské armádě řádila mimo jiné epedemie cholery, nebylo málo). Zda je tak možno vysvětlit celý zbývající rozdíl mezi oběma údaji, zůstává otázkou – ale minimálně část jistě ano. (Bez zajímavosti není v této souvislosti ani to, že i Bodart – ať už jinak počty rozpočítával jakkoliv nesprávně – z nějakého důvodu také pracoval s nižším počtem padlých i raněných než statistika AOK – i když ne o tolik.)

Co se pak týče počtu raněných, tam je rozdíl už výrazně menší (ani ne 15 %), a nezvěstných uvádí Nelipovič naopak o něco málo (8 %) víc než statistika AOK. S drobnou výhradou k podezřele nižšímu počtu padlých (a možná také raněných) tedy můžeme prohlásit, že jeho celkové počty ztrát zhruba odpovídají údajům statistiky AOK.

Dále můžeme Nelipovičovy závěry podrobit stejnému testu jako Bodartovy – tedy porovnání poměru ztrát s poměrnou silou jednotlivých armád:

1. armáda: 26-35 % vojáků, 27 % ztrát
2. armáda: 8-20 % vojáků, 24 % ztrát
3. armáda: 14-27 % vojáků, 22 % ztrát
4. armáda: 18-32 % vojáků, 24 % ztrát
Armádní skupina Pflanzer-Baltin: 0-11 % vojáků, 3 % ztrát

 

Vidíme, že na rozdíl od Bodartových výsledků, Nelipovičovy údaje o výši ztrát mnohem lépe korelují s početní silou armád. Odchylku vidíme jen u 2. armády – to ale může být způsobeno tím, že skutečně utrpěla v úvodní fázi války (kdy byla početně silná) nadprůměrné ztráty (případně ovšem také nějakou chybou v Nelipovičových výpočtech).

A nakonec můžeme Nelipovičovy údaje srovnat i se statistikou AOK vedenou po měsících (přičemž musíme přistoupit na Nelipovičovo členění po taženích a údaje statistiky AOK pro srpen a září a pro listopad a prosinec sečíst). Dostáváme tak tři fáze bojů roku 1914:

Pohraniční bitvy v Haliči (srpen-září)

 Statistika AOKNelipovičRozdíl Nelipovič vs. AOK
padlých38 15022 885-40 %
raněných114 370120 637+5 %
nezvěstných116 300126 695+9 %
CELKEM268 820270 217+1 %

Z těchto čísel je patrné, že údaje pro první tažení se prakticky shodují – a rozdíl v počtu padlých/zemřelých bude pravděpodobně skutečně dán tím, že v čísle AOK jsou započítáni i ti, co podlehli epidemiím (které u armád v poli vrcholily v září).

Boje na Sanu a na Visle (říjen)

 Statistika AOKNelipovičRozdíl Nelipovič vs. AOK
padlých28 26024 244-14 %
raněných94 65096 330+2 %
nezvěstných82 30097 778+19 %
CELKEM205 210218 352+6 %

Vidíme, že údaje pro druhé tažení se téměř shodují – obzvláště vezmeme-li v potaz že Nelipovič nemá mezi padlými započítány zemřelé (takže očekáváme, že těch by mu mělo vyjít o něco méně než AOK) a že do jeho čísel patří i ztráty ze závěrečné fáze bojů na Sanu (pro některé jednotky až do 6.11.), které AOK již počítá do listopadu (takže očekáváme, že by mu všech ztrát mělo vyjít o něco málo více než AOK).

Boje u Krakówa, Limanowe a Tarnówa (listopad-prosinec)

 Statistika AOKNelipovičRozdíl Nelipovič vs. AOK
padlých46 60022 380-52 %
raněných149 23486 477-42 %
nezvěstných125 036133 230+7 %
CELKEM320 870242 087-25 %

Vidíme, že pro závěrečné dva měsíce, resp. boje u Krakówa, Limanowe a Tarnówa (bohužel všechny dohromady) Nelipovič uvádí počty padlých a raněných podezřele nižší (až o polovinu) – skoro by se nabízela hypotéza, zda v jeho číslech ve skutečnosti nejsou započteny třeba jen listopadové boje… Ovšem pak nedává smysl, že počet nezvěstných se i v tomto případě se statistikou AOK naopak téměř shoduje. Vysvětlení pro tuto odchylku se mi najít nepodařilo; počet úmrtí na epidemické nemoci by v tomto období už neměl hrát tak významnou roli jako v září, a proč by se měl tak výrazně lišit i počet raněných pak není jasné vůbec.

Čistě matematicky můžeme určit, že kdybychom je zhruba zdvojnásobili, dostali bychom se do shody se statistikou AOK. A když to skutečně uděláme (přesněji tedy počet padlých vynásobíme dvěma, počet raněných pak 1,7 – což jsou koeficienty odvozené z poslední tabulky tak, abychom se dostali blízko údajům AOK), dostanou se náhled i CELKOVÉ počty Nelipoviče do mnohem většího souladu se statistikou AOK a zůstane v nich jediný výraznější rozdíl – a to je onen počet padlých/zemřelých z úvodního tažení války, který jsme si ale již vysvětlili úmrtím na nemoci:

 statistika AOKNelipovič
padlých113 00092 000
raněných353 400364 000
nezvěstných332 600358 000
CELKEM799 000814 000
nemocných227 900---
CELKEM1 026 900---

Nenapadá mě ovšem žádný věcný důvod, proč by měly Nelipovičovy počty padlých a raněných (nikoliv však nezvěstných) pro toto období být zkresleny zrovna tímto způsobem, nota bene když u předchozích dvou období tomu tak není. Ještě jednou proto opakuji, že celá korekce je čistě matematickou operací a jediné její zdůvodnění je, že „pak to začne vycházet“ – zato ale hezky;-).

Pokud ji tedy přesto přijmeme aspoň jako pracovní verzi a nadbytečné ztráty rozpočítáme mezi armády v takovém poměru, v jakém je měl Nelipovič před úpravou (což je, uznávám, bez znalosti příčiny zkreslení pochybná operace…), bude tedy upravená tabulka pro poslední fázi bojů vypadat takto:

 Statistika AOKNelipovičRozdíl Nelipovič vs. AOK
padlých46 60044 760-4 %
raněných149 234147 000-1 %
nezvěstných125 036133 230+7 %
CELKEM320 870324 990+1 %

Můžeme konstatovat, že Nelipovičovy údaje vypadají poměrně spolehlivě – a každopádně jsou to rozhodně nejpodrobnější a nejpřesnější čísla, jaká na téma ztrát rakousko-uherských armád na severním válčišti v roce 1914 můžeme získat. Tento zdroj má – mimo nevysvětlitelný rozpor vůči statistice AOK v počtech krvavých ztrát v poslední jím sledované fázi – pro nás jen dvě zásadní chyby: týká se pouze ruského válčiště (nikoliv tedy armád na Balkánu) a zatím stále vyšel pouze první díl (v roce 2017), věnující se roku 1914 – na druhý díl, zabývající se rokem 1915, tedy netrpělivě čekáme…