Hermada: obrázek z italské fronty (Antonín Kolek; 1935)

Obsah: Působení 2. čety 5. setniny 3. pěšího pluku na frontě u Sela na Krasu v červenci-srpnu 1917, před 11. bitvou na Soči a na jejím začátku.

Ačkoliv hned na počátku „autor upozorňuje výslovně, aby ‚Hermada‘ nebyla pokládána za memiory“, je zřejmé, že román čerpá velmi bohatě z autorových osobních zkušeností. Jak přesně v něm popsal svůj tehdejší stav vnitřní, to samozřejmě nevíme, ale popis událostí a světa frontového vojáka je jistě založen na jeho přímém prožitku války. Antonín Kolek (nar. 1895) narukoval v létě 1916 ke 3. pěšímu pluku (v té době posádkou v Brně) a odešel na frontu pravděpodobně na podzim 1916, kdy jeho pluk bojoval v Karpatech na rumunsko-rakouské hranici (u Kirlibaby). V červnu 1917 byl pak s celou divizí přesunut do Slovinska a nasazen na frontu italskou, kde krátce před tím skončila 10. a připravovala se 11. bitva na Soči. A právě zde se odehrává děj románu.

Jeho hlavními protagonisty je několik jednoročních dobrovolníků (sám autor, studující před narukováním na učitelském ústavu, jím jistě také byl) a několik obyčejných vojáků jedné čety IR 3; nejvyšší šarží, která v románu (i když spíše okrajově) vystupuje, je major velící praporu. Sledujeme je po dobu několika týdnů, které tráví povětšinou v předních pozicích u vesnice Sela. Autor popisuje jejich běžný každodenní život na frontě i dramatické okamžiky intenzivní bojové činnosti, vše prokládané diskusemi filosofujících inteligentů v roli jednoročních dobrovolníků na straně jedné a přízemnějšími dialogy prostých vojáků zaznamenanými v poctivém hanáckém dialektu na straně druhé (tyto dokážou, přestože kniha jinak rozhodně není prvoplánově vtipná, vyvolat na tváři čtenáře často úsměv).

Zajímavosti:

  • Věrně zachycený dobový vojenský žargon českých vojáků, jejichž výrazům člověk bez znalosti němčiny prakticky nemá šanci porozumět.
  • Pravděpodobně věrně popsaný vzhled bojiště a frontového úseku u kóty 247 nad Selem.

Legioniści i inni (Marcin Jarząbek, 2017)

… aneb Pamięć zbiorowa weteranów I wojny światowej w Polsce i Czechosłowacji okresu międzywojennego

Obsah: Jak se tvořil výklad událostí 1914-1918 v Polsku a Československu mezi válkami, paměťotvorné instituce, organizace veteránů a případová studie z Těšínska.

Kniha se zabývá způsobem, jak společnosti v nově vzniklém Československu a Polsku oficiálně interpretovaly první světovou válku a prožitky jejích účastníků, přičemž se soustředí především na oficiální kánony (vytvářené a udržované státními institucemi) a upozorňuje na to, že velká většina účastníků války jimi nebyla reprezentována. Vyhlašuje při tom, že z různých dějinných důvodů tyto interpretace, které vznikly (ale nestihly se již dále vyvinout) během prvních 20 let existence obou států zůstaly do značné míry v platnosti i v současnosti, kdy na ně bylo nekriticky navázáno. (Samotná tato kniha a podobná díla, která již dnes vznikají, jsou ale pod mě důkazem, že toto tvrzení přestává platit.)

Autor se neustále paralelně věnuje situaci v Polsku a v Československu, přičemž upozorňuje na zásadní podobnosti až ekvivalenci a dílčí rozdíly. Je cítit, že polské reálie jsou mu přece jen bližší, a tak se jim věnuje více; v některých kapitolách popíše podrobněji situaci v Polsku, aby pak v kratičké části věnující se Československu víceméně rozvitěji konstatoval, že „v Československu to bylo prakticky stejné“. I to, když se nad tím zamyslíme, je ale zajímavé sdělení. Je působivé sledovat na konkrétních případech, jak se mnohá témata považovaná v obou zemích za výsostně polská/československá ve skutečnosti opakují a přístup k nim se podobá jako vejce vejci.

Zajímavosti:

  • Úvahy o tom, že formy připomínání si hrdinů z bojů za nezávislost vznikly už před rokem 1914 a po roce 1918 byl jen vyplněny vhodným obsahem
  • Konstatování, že není dodnes spočítáno, kolik vlastně Poláků bojovalo ve které ze tří armád první světové války

Život kadeta (Marvan, František; 2016, 2018)

Obsah: První díl (vydaný pod názvem Život kadeta) popisuje autorovo studium na pražské kadetní škole v letech 1900-1904; druhý díl (vydaný pod názvem Život kadeta za Velké války) nesouvisle autorovo působení u IR 40 za první světové války (1914-1918) – první boje (u Kraśniku), kde byl zraněn, návrat na frontu leden 1915 a boje v Karpatech, střípky z východní fronty 1916-1917, pak z italské fronty na Piavě v roce 1918.

František Marvan, který se za první republiky stal generálem a za Protektorátu zastával funkci zástupce generálního inspektora Vládního vojska, sepsal (snad ve 30. letech?) své vzpomínky na službu v rakousko-uherské armádě, resp. na studium na kadetní škole (první díl) a pak na období první světové války (druhý díl). Ty však nebyly vydány (a snad ani nebyly ke zveřejnění určeny) – k veřejnosti se dostaly až nyní, poté co byly víceméně náhodou objeveny v jeho pozůstalosti.

První díl, popisující studium na pražské kadetní škole (stejné, jakou absolvoval Karel Wagner téměř 20 let před ním), je rozdělen na dvě části: v první z nich autor popisuje školu, její prostory, výuku, ale i dobovou Prahu tak jak si ji pamatoval, obecně; ve druhé pak postupuje více chronologicky dobou svého studia od prvního do čtvrtého ročníku.

Druhý díl, popisující období Velké války, je delší. Z velké části je ale psán stylem „vzpomínání u piva“, skládá se vlastně z velkého množství různých historek a příběhů z autorova válečného života, které jsou sice seřazeny chronologicky za sebou, ale nejsou zpravidla datovány ani lokalizovány. Sám autor v tom zřejmě neměl po letech úplně jasno, na jednom místě (str. 120) splétá dohromady zážitky z cesty na frontu v roce 1916 s podobnou situací z předešlého roku, kterou popisuje již dříve. Vyprávění je však velice čtivé a nabízí spoustu zajímavých postřehů ze života důstojníka za války.

Zařadit přesněji do místního a časového kontextu je z něj možné kromě popisu prvních bojů na přelomu srpna a září 1914 a závěrečného působení jeho pluku u ústí Piavy v roce 1918 především autorovo působení v Karpatech u Medzilaborců a Výravy mezi lednem a dubnem 1915, které je zároveň nejpůsobivější částí celého textu; ani poměrně lehký styl, kterým jsou psány celé vzpomínky, zde nemůže zcela překrýt hrůzy tohoto zimního tažení.

Zajímavosti:

  • Ze vzpomínek se dá vyvodit, že Marvan, který po válce vydal vojenskou studii o Brusilovově ofenzivě, věnující se podrobně událostem u své 2. pěší divize a svého 40. pěšího pluku, ji osobně na frontě neprožil, protože byl zrovna na léčení v zázemí
  • Fotografie (mimo jiné i z Karpat), které byly součástí pozůstalosti, včetně Marvanových popisků

S českým plukem na ruské frontě (Wagner, Karel; 1936)

Obsah: Pokrývá období srpen-prosinec 1914. Autor byl velitelem IV. praporu IR 88. Mobilizace, odjezd na frontu, první boje u Komarówa, zranění (počátek září), odsud do zázemí, návrat na frontu (konec října), závěrečná fáze bojů na Sanu, ústup ke Krakowu, boje u Krakowa, postup na Dunajec (odchod do zázemí).

Autor byl velitelem IV. praporu berounského IR 88 a prodělal s ním v této funkci velkou část tažení na východní frontě roku 1914. Popisuje striktně chronologicky události, kterých byl účasten, a poměrně podrobně nasazení svého praporu včetně několika náčrtů pozic (jako mnoha jiným důstojníkům mu zjevně doma po válce zůstaly různé štábní dokumenty). Na základě popisu a náčrtků si čtenář dokáže udělat skutečně realistický a živý obrázek o tom, jak operace a boje na počátku války vypadaly.

Operační popis událostí však autor doplňuje i zajímavými komentáři a poznámkami a celý text je ve výsledku velmi čtivý. Zmiňuje také několik dalších osobností od pluku, se kterými sloužil, hodnotí výkony některých velitelů a vojáků. Příležitostně vzpomíná i na epizody a setkání s různými lidmi z období své služby před válkou, které by tematicky spíše patřily do jeho vzpomínkové knihy Třicet šest let v cizích službách, kterou ovšem sepsal až o dva roky později.

Zajímavosti:

  • Negativní hodnocení velitele pluku (Bolzano), s nímž měl zřejmě nějaký osobní spor
  • Několik zmínek o špionech v Haliči a boji RU armády proti nim

Třicet šest let v cizích službách (Wagner, Karel; 1938)

… aneb Vzpomínky ze života českého důstojníka v bývalé rakousko-uherské armádě I (1882-1908)

Obsah: Pokrývá období 1882-1908. Kadetní škola v Praze (1882-1885), IR 28 v Praze (1885-1889), IR 28 v Bosně-Višegrad (1889-1891), IR 28 v Praze (1891-1892), IR 9 v Jaroslawi/Radymnu (1892-1894), IR 9 v Przemyślu (1894-1898), IR 73 v Praze (1898-1908).

Karel Wagner sepsal své vzpomínky s velkým časovým odstupem, když mu bylo už přes 70 let. Chronologicky popisuje svou vojenskou kariéru od jejího počátku v kadetní škole v Praze (možnost srovnat s Marvanem) přes různé štace až po přeložení k IR 88 v roce 1908 (odtud navazuje druhý díl). Popisuje při tom život rakousko-uherského důstojníka, dotýká se fungování rakousko-uherského důstojnického sboru a armády i života v různých částech říše, které poznal. Prezentuje také inspirativní názory na téma národnostních sporů a ideologického obratu po roce 1918, opatrně kritizuje přístup nového státu k bývalé rakouské armádě a k současné německé menšině.

Kniha je napsána velice čtivě, autor postupuje chronologicky s vojenskou systematičností, nicméně většinu textu tvoří zajímavé postřehy a úvahy zkušeného a moudrého muže, který to má v hlavě srovnané. Férově hodnotí zkušenosti z rakouské armády, kritizuje nedostatky ve výcviku či v způsobu jejího fungování, ale nezavrhuje ji. Jeho mottem na toto téma je věta, která v knize jednou padne téměř doslova: „Rakouská armáda byla úplně stejná jako jakákoliv jiná armáda té doby.“

Zajímavosti:

  • Popis posádky v pevnosti Przemyśl
  • Snaha spojit oficiální ideologii nového režimu s osobním postojem k bývalé rakouské armádě, který se s ní rozchází

 

Pozn.: Druhý díl vyšel v roce 1939 pod změněným názvem Třicet šest let ve vojenských službách.