Signum belli 1914

Poslední zásadní soubor statistických dat, která potřebujeme k pokusu sestavit kompletní „tok vojáků“ rakousko-uherské armády v roce 1914, se týkají návratu raněných/nemocných mužů zpět do služby. O jeho vyčíslení jsem se pokusil minule, ale s výsledky jsem nebyl příliš spokojen. Proto jsem od té doby číhal, kde by se daly sehnat ještě nějaké další zajímavé podklady – a teď se mi v archivu dostal do ruky jeden, který na jednu stranu zdánlivě vyčísluje přesně to, o co mi jde, na druhou stranu uvádí tak podivné údaje, že si zaslouží samostatnou analýzu.

Jedná se o tabulku uzdravených po jednotlivých měsících (zdroj: ÖStA-KA-FA-AOK-QuAbt-karton 2259). Její začátek (který nás nyní zajímá) přikládám, neboť bude následovat delší rozbor toho, co vlastně obsahuje.

 

Nadpis zní: „Rekapitulace dosud získaných dat“ – a už z toho, že tabulka ve své první verzi, která mezi dokumenty figuruje, zahrnuje období až do roku 1917, je zřejmé, že vznikala s větším časovým zpožděním až dodatečně, rozhodně ne průběžně.

Levá třetina tabulky má nadpis „Příslušníci armády po uzdravení znovu odeslaní do pole“, a udává pro každý měsíc počet důstojníků a mužů (průběžný, tedy neustále se zvyšující – číslo u každého měsíce udává, kolik vojáků se vrátilo do pole od začátku až do tohoto měsíce).

Prostřední číst tabulky udává rozdíl oproti předchozímu měsíci, tedy počet mužů, kteří se vrátili do pole V DANÉM MĚSÍCI. Přitom první dva sloupečky (Im Ganzen) udávají počet celkový (důstojníků a mužů), druhé dva (Bei der Infanterie) potom kolik z nich (opět zvlášť důstojníků a mužů) sloužilo u pěchoty.

Nadpis pravé části pak říká: „Podíl uzdravených odcházejících znovu do pole vůči celkovému početnímu stavu pochodových praporů a setnin pěších jednotek (v procentech)“. Jinými slovy vyjadřuje, jak velkou část pochodových formací (ovšem jen u pěchoty) odeslaných do pole daný měsíc rekonvalescenti tvořili. Přitom je na druhé straně ale poznámka, že pro měsíce listopad 1914 až červen 1915 je počítáno s průměrným početním stavem pochodových formací ve výši 2300 důstojníků a 116 000 mužů (což znamená, že v době tvoření přehledu autoři neměli k dispozici údaje o reálném početním stavu pochodových formací v prvním roce války a použili přibližný průměr).

A nyní se pojďme pokusit zodpovědět všechny otázky, které pohled na tabulku vyvolává (a že jich není málo):

Otázka 1: Proč tabulka začíná až říjnem?

Lze chápat, že srpen v ní uveden není – větší bojové operace začaly až ve druhé polovině měsíce, ranění z nich (a nemocní) se tedy do nemocnic dostávali nejdříve na samém konci srpna, spíše až na začátku září; je logické, že nikdo z nich se nemohl stihnout uzdravit ještě v srpnu (do úvahy by připadali jen vojáci, kteří byli raněni hned v prvních střetech – většinou průzkumných – po mobilizaci a před rozvinutím armád; těch bude nicméně tak statisticky zanedbatelné množství, že jejich vynechání není žádným problémem.) Ale kde je září? Minimálně část z vojáků, kteří do nemocnic masivně začali přicházet na přelomu srpna a září, se musela uzdravit už během září; a jelikož těchto vojáků byly opravdu spousty (připomeňme si, že do konce srpna už rakousko-uherské vojsko „stihlo“ vykázat skoro 60 000 raněných a 36 000 nemocných!), tak i menší část z nich pořád představuje velký počet, který by statistika neměla zanedbat (srovnejme s čísly, která jsou v tabulce skutečně pro první měsíce uvedena…).

Nabízí se poměrně jednoduchá odpověď, která je ve shodě i s formulacemi použitými v samotné tabulce k popisu dat: Měsíc uvedený v tabulce říká, kdy se příslušný počet mužů skutečně vrátil do pole, nikoliv kdy ukončil léčení. Zářijové pochodové prapory (vypravované do pole po 20.9.1914) byly ještě sestaveny z náhradních záložníků a žádní rekonvalescenti do nich zařazováni nebyli. Proto dává smysl statistiku návratů do pole po měsících začít až říjnem, kdy do pole první rekonvalescenti skutečně odcházeli.

Z toho nicméně vyplývá, že čísla v tabulce neudávají celkový počet uzdravených v daný měsíc, ale počet uzdravených „v době nedlouho předcházející danému měsíci“, kteří stihli být zařazeni do pochodové formace vypravované ten který měsíc. Můžeme sice předpokládat, že vojenská správa se rekonvalescenty z prvních bojů snažila zařazovat do pochodových formací co nejdříve, protože to byli vycvičení vojáci (na rozdíl od ostatního „materiálu“, který měla k dispozici na doplňování ztrát), nicméně i tak muselo roli při rozhodování o jejich zařazení hrát také to, kolik dalších mužů bylo u té které jednotky k dispozici – z údajů v tabulce tedy můžeme jen stěží dovozovat nějaká konkrétní čísla o tom, kdy se kolik vojáků skutečně uzdravilo; opravdu z ní musíme čerpat údaj o tom, kdy kolik uzdravených odcházelo zpět na frontu.

Otázka 2: Proč v tabulce není první řádek (říjen 1914) kompletně vyplněn?

Vysvětlit, proč chybí první dva sloupečky prostřední části je jednoduché – obyčejná lenost, neboť sem by patřila opsat čísla z prvních dvou sloupečků vlevo. Proč ale není uvedeno, jaká část z nich připadala na pěchotu (a tím pádem ani procento z pochodových formací)? Zde mě napadají jen dvě možná vysvětlení: Buď to je šlendrián, kdy tvůrce tabulky udělal chybu z nepozornosti, neboť usoudil že tyto sloupečky není třeba vyplnit tak jako ony první dva, do kterých se mu nechtělo přepisovat znovu stejná čísla, a neuvědomil si, že zde by už patřila čísla jiná. A nebo příslušná data pro říjen prostě neměl k dispozici. V každém případě je pro nás výsledek stejný – pro říjen 1914 máme jen polovinu (nutno ale podotknout, že tu podstatnější) údajů: víme, kolik uzdravených odešlo zpět do pole.

Mimochodem, aniž bych se chtěl do autora tabulky navážet, musím upozornit ještě na jeden jeho šlendrián – procenta v posledních dvou sloupečcích by měl počítat jako podíl počtu důstojníků/mužů vůči počtu 2300/116000 (jak píše v poznámce na druhé straně). Když je ale po něm přepočítáme, zjistíme, že procentu mužů mu sedí v prosinci a lednu, ale v listopadu je zjevně počítal z celkového počtu mužů (22 264), nikoliv jen z pěšáků (17 294) – to by mu totiž muselo vyjít 15 %, a ne 19 %. Procento důstojníků mu pak nesedí u žádného měsíce – vždy se liší o pár procent, jako kdyby ve skutečnosti počítal s jiným základem než 2300 (něco kolem 2400 – ale aby procento opravdu sedělo, musel by být základ u každého měsíce jiný). Tento údaj pro nás není nijak podstatný – ale vrhá to stín pochybnosti na celkové zpracování této tabulky, tím spíše že ona se pak opakovaně kopírovala (vždy se přidávaly další a další měsíce na její konec), a zjevně to nikomu nevadilo, neboť tato chybná procenta v ní zůstala po celou dobu.

Otázka 3 (A tady to začíná být hodně zajímavé): Proč jsou všechna ta čísla tak nízká?

Když srovnáme údaje s dříve vypočtenými odhady, zjistíme, že počty pro jednotlivé měsíce jsou podezřele nižší. I kdybychom předpokládali, že do pochodových formací byli zařazeni vždy jen vojáci, co se uzdravili už minulého měsíce, dostáváme tyto počty:

říjen 1914: cca 27 000 vs. 20-28 000

listopad 1914: cca 23 000 vs. 46-59 000

prosinec 1914: cca 44 000 vs. 60-86 000

leden 1915: cca 43 000 vs. 70-116 000

S výjimkou října, kdy by počet jakžtakž seděl, je ve všech dalších měsících údaj uvedený v nové tabulce výrazně pod spodním limitem(!) odhadu z minulého příspěvku. Zároveň ovšem uváděný podíl rekonvalescentů na celkovém početním stavu pochodových formací už v prosinci a lednu dosahuje 30-32 %, což přesně odpovídá předpokládané „cca třetině“, kterou měli rekonvalescenti dlouhodobě tvořit.

To nás ovšem přivádí k tomu, že podle nové tabulky jsou podezřele nízké i celkové stavy pochodových formací – jak jsem psal v úvodu, tabulka počítá pro listopad 1914 – červen 1915 s průměrným počtem 116 000 mužů; my přitom ale víme, že pochodové formace v těchto měsících čítaly průměrně přes 200 000 mužů. Z toho, jak jsou procenta počítána, vyplývá, že autor řeší pouze pěchotu; i tak je ale číslo 116 000 příliš nízké: na pěchotu obecně připadalo v rakousko-uherské armádě okolo 80 % mužů, přičemž na ni připadalo dokonce 95 % všech ztrát, takže potřebovala ještě více doplňků, než by odpovídalo jejímu procentuálnímu zastoupení v armádě – takže v pochodových formacích musela tvořit více než 80 % početního stavu.

My však tyto počty známe přesně z pramene (Klose: Die Österreichisch-Ungarische Armee im Weltkriege…), který je navíc uvádí rozpočítané na jednotlivé části armády. Z něho vyplývá, že v období listopad 1914 – červen 1915 byla skutečná průměrná síla pochodových formací 217 000 mužů, z toho pěchota tvořila průměrně 183 000, tedy 84 %, což je přesně ve shodě s předpokladem, že pěchota musela tvořit přes 80 % doplňků.

Kde se tedy vzalo číslo 116 000 mužů měsíčně? Odpověď je při pohledu do Kloseho čísel nasnadě: první kategorií, kterou Klose uvádí, jsou pěší jednotky společné armády (tedy pěší pluky a prapory polních myslivců); a u nich nám měsíční průměr pro období listopad 1914 – červen 1915 vychází 2350 důstojníků a 114 225 mužů – tedy číslo velmi blízké autorem tabulky užívanému 2300 důstojníků a 116 000 mužů. Je tedy jasné, že tabulka hovoří právě o tomto: pouze o příslušnících společné armády. (Nejsou v ní tedy započítání příslušníci obou zeměbran a domobran, kteří organizačně spadali pod zemská ministerstva obrany, nikoliv pod společné ministerstvo války.)

Otázka 4: Můžeme z toho teda dostat čísla, která potřebujeme?

Pokud nás zajímají počty celkové, nikoliv pouze počty příslušníků společné armády, musíme vyčíslit podíl společné armády na celkovém počtu příslušníků rakousko-uherského vojska, a pak příslušným koeficientem čísla násobit.

Jednoduše můžeme vyjít z toho, že společná armáda tvořila asi 2/3 celkového počtu rakousko-uherské ozbrojené moci (což vyplývá jak z tabulky počtů pochodových formací rozdělených po jednotlivých částech, tak z rozdělení předválečných každoročních kontingentů branců mezi jednotlivé části armády), a tedy čísla uvedená v naší nové tabulce  musíme násobit 1,5. Učiníme-li tak, dostaneme tyto počty (opět ve srovnání se závěry výpočtu v předchozím příspěvku, nyní už ale uvádím pouze nižší odhady z minulého příspěvku – viz závěr):

říjen 1914: cca 40 500 (vs. 22 000)

listopad 1914: cca 34 500 (vs. 46 000)

prosinec 1914: cca 66 000 (vs. 66 000)

leden 1915: cca 64 500 (vs. 85 000)

Vidíme tedy, že se počty začaly blížit – ovšem uspokojivá shoda tam v žádném případě není. V říjnu jsme se dostali poněkud překvapivě nad horní hranici odhadu učiněného minule, v následujících měsících jsme však naopak blízko spodní hranice (a to spíše pod ni než nad ní), i když rozdíly samotné nejsou tak velké, aby nešly „omluvit“. Co se mi ale vůbec nelíbí je trend v prvních dvou měsících – který nedává, upřímně řečeno, žádný smysl. Jak to, že je počet navrátilců v říjnu vyšší než v listopadu, nota bene když v říjnu šly do pole mimořádně slabé, v listopadu naopak mimořádně silné pochodové formace? Navíc říjnový počet se zcela vymyká ve srovnání s původním odhadem (jako jediný je vyšší než jeho horní hranice – a ne o málo). Tady něco nesedí. Nejradši bych data „opravil“ tím, že bych z října 15 000 navrátilců přesunul do listopadu 😉

Otázka 5: Dá se nějak vysvětlit ten divný poměr mezi říjnem a listopadem?

Nelogický poměr mezi říjnovým a listopadovým počtem navrátilců nás přivádí k jednomu zásadnímu problému, který celou tuto statistiku doprovází: Všechna čísla jsou rozpočítávána po kalendářních měsících. Jenže dynamika války nerespektovala kalendář

• první velká masa raněných/nemocných přišla do nemocnic na konci srpna a začátku září
• druhá velká masa pak ve druhé polovině října a začátku listopadu
• třetí velká skupina pak ve druhé polovině listopadu a první polovině prosince

Pochodové formace pak odcházely do pole také v nestejných intervalech:

• zářijové kolem 20.9.
• říjnové na konci měsíce
• listopadové na konci měsíce a zčásti na začátku prosince
• prosincové podobně na přelomu prosince a ledna.

Intervaly, které měli ranění/nemocní „k dispozici“, aby se stihli vyléčit do následujícího (nebo dalšího, nebo ještě dalšího…) pochodového praporu, tedy nejsou stejné.

A právě tato skutečnost by možná mohla vysvětlovat ten výkyv v říjnových číslech: na konci října mohlo být uzdraveno větší procento raněných/nemocných z těch, co přišli do nemocnic na přelomu srpna a září, než na konci listopadu z těch, kteří přišli do nemocnic až ve druhé polovině října.

Závěr:

Z OULK 2 víme (jak řečeno minule), že do konce roku 1914 mělo být v zázemí 200 000 rekonvalescentů. Z nové tabulky pak dostáváme – pokud čísla vynásobíme 1,5x, abychom dostali údaje pro celé vojsko, a bereme v potaz celkový počet navrátilců v lednu (protože ti museli být uzdraveni do prosince) – přesně tento počet. To se zdá být druhým nezávislým potvrzením tohoto údaje.

Pokud bychom tedy přijali jeho správnost, můžeme hodit do koše ten poslední odhad z minulého příspěvku, který docházel k celkové sumě mnohem vyšší (289 000) a musíme zůstat u prvního odhadu (který dochází k celkové sumě 218 000) – tedy u spodní hranice výše uvedených intervalů, což koneckonců také lépe odpovídá nové tabulce. Tento odhad, počítající s rozložením podílu vyléčených v prvních čtyřech měsících ve výši 20-15-10-5 %, však postuluje, že třetina ze všech zraněných/nemocných v nemocnicích trávila více než 4 měsíce – což jsem minule prohlásil za nemožné. Nová tabulka, kterou jsem nyní objevil, však přesně toto naznačuje. Počty navrátilců jsou prostě nižší, než by odpovídalo rychlejšímu uzdravování hospitalizovaných, a pokud jsou tedy správné, není jiného vysvětlení, než že rozložení doby pobytu v nemocnicích bylo více „roztažené“, než jsem předpokládal.

Při sledování toků vojáků v rakousko-uherské armádě je potřeba ještě zjistit, nebo aspoň odhadnout, jaké množství raněných a nemocných se vracelo ke svým jednotkám a po jaké době. K tomu máme jen několik nepřímých údajů.

První z nich říká, že pro období celé války statisticky platilo, že zhruba 1/3 vojáků, odcházejících s pochodovými formacemi do pole, tvořili rekonvalescenti. Tento údaj ale nemůžeme aplikovat na první měsíce války, protože na počátku žádní rekonvalescenti nebyli k dispozici a jejich počet nepochybně vzrůstal teprve postupem času; reálně se rekonvalescenti do pochodových formací začali zařazovat od října (spíše jednotlivci), resp. od listopadu (ve významnějším množství). Oné 1/3 ale mohl jejich stav dosáhnout nejdříve v prosinci, možná až v lednu 1915. Pro rok 1914 s ním tedy počítat nemůžeme a z tohoto údaje vyplývá pouze to, že prosincové pochodové formace byly tvořeny rekonvalescenty možná až ze třetiny (nebo o něco méně); všechny předchozí pak jistě menším počtem rekonvalescentů.

Druhý říká, že obecně platilo, že 3/4 rekonvalescentů byly po uzdravení znovu schopny služby. To nám dává dobrou představu o tom, kolik raněných a nemocných můžeme z koloběhu úplně vyřadit (jednu čtvrtinu) a kolik tedy zůstává k dispozici pro další nasazení. Do konce roku 1914 vykázala rakousko-uherská armáda 471 000 raněných a 269 000 nemocných – celkem tedy 740 000 raněných a nemocných, z nichž 555 000 bylo (dříve či později) opět zařazeno do služby (a 185 000 trvale vyřazeno).

Třetí říká, že do konce roku 1914 bylo k dispozici 200 000 uzdravených rekonvalescentů (zdroj: OULK 2, příloha 1, tabulka 1). To je dost konkrétní údaj (i když jde zjevně o hrubý odhad, protože číslo je velmi okrouhlé a je doplněno údajem, že v lednu 1915 bylo k dispozici dalších 50 000 uzdravených, z čehož se zdá že autoři prostě počítali s 50 000 uzdravenými za měsíc). Znamenalo by to tedy, že z 550 000 mužů, kteří se ocitli v nemocnicích během roku 1914 a později byli zařazeni zpět do služby, to 200 000 z nich stihlo do konce roku 1914. Odečteme-li ty, co do nemocnic přišli až v prosinci – neboť z nich se stihl do konce roku uzdravit asi jen málokdo -, jedná se o 466 000 rekonvalescentů; odhadovaných 200 000 tedy tvoří necelou polovinu z nich.

---

 

Bohužel nemáme žádné údaje k tomu, jaké bylo rozložení doby pobytu v nemocnicích – tedy po jaké době od zranění/onemocnění se muži vraceli do služby. Je jasné, že doba, kterou strávili v nemocnicích, se u nich velmi lišila – od několika málo týdnů až po mnoho měsíců. Proto se pokusíme rozložení návratu uzdravených pro první měsíce roku odhadnout z výše uvedených indicií. Vyjděme z odhadu jejich počtů v jednotlivých pochodových formacích vysílaných na frontu v roce 1914:

• Začněme měsícem září 1914, neboť zde je to jednoduché: v prvních pochodových formacích vyslaných na frontu už kolem poloviny září 1914 ještě nebyli žádní rekonvalescenti, protože boje začaly až na konci srpna a být raněn / onemocnět a uzdravit se do poloviny září mohlo stihnout jen naprosté minimum mužů (a i těch pár, co to snad stihlo, nejspíše nebylo do zářijových pochodových formací zařazeno).
• Dále přejděme na prosinec 1914, neboť u něj se můžeme chytit údaje, že by rekonvalescenti mohli tvořit až 1/3 pochodových formací, a zároveň víme, že celková síla prosincových pochodových formací byla 206 000 mužů. To by znamenalo, že v prosinci mohlo na frontu znovu odejít okolo 60 000 rekonvalescentů.
• Zajímá nás také leden 1915, neboť muži odcházející s lednovými pochodovými formacemi museli být uzdraveni z většiny před koncem roku 1914; zde už počítáme s 1/3 rekonvalescentů, což je (jelikož síla lednových pochodových formací činila 220 000 mužů) okolo 70 000 rekonvalescentů.

Nyní musíme rozpočítat zbylé mezi říjen a listopad. Musíme ovšem dát pozor na to, že údaj 200 000, ze kterého vycházíme nehovoří o počtu mužů znovuzařazených do pochodových formací, ale uzdravených; ačkoliv byli takoví muži zařazování do pochodových formací obecně brzy po svém uzdravení, je asi rozumné předpokládat, že ti, kteří se uzdravili v prosinci, už byli většinou zařazeni až do pochodových formací odcházejících po Novém roce. Proto celkový počet rekonvalescentů, který musíme rozdělit mezi říjnové a listopadové pochodové formace, činí 200 000 – 70 000 – 60 000 = 70 000 mužů.

Se zohledněním toho, že říjnové pochodové formace byly o polovinu méně početné než by měly být, a listopadové naopak o polovinu více, bych tedy tento počet odhadem rozdělil na:

• Měsíc říjen 1914: 20 000 rekonvalescentů (z celkových 120 000 mužů vyslaných v pochodových formacích, tedy asi 1/6)
• Měsíc listopad 1914: 50 000 rekonvalescentů (z celkových 300 000 mužů vyslaných v pochodových formacích, tedy asi 1/6)

Tento rozpočet je ale opravdu čistě orientační; lepší odhad ovšem zatím k dispozici nemáme.

Budeme-li z něj však vycházet, pak by to znamenalo (při zjednodušeném předpokladu, že vojáci zařazení do pochodové formace se uzdravili zhruba v průběhu předchozího měsíce, a raněni/nemocní byli ještě o měsíc či více dřív), že:

• v průběhu září 1914 se uzdravilo asi 20 000 raněných a nemocných z prvních bojů (z celkového počtu 71 000 raněných a 40 000 nemocných v srpnu, neboli 18 %)
• v průběhu října se uzdravilo asi 50 000 raněných a nemocných (dohromady tak už 70 000 z celkového počtu 160 000 raněných a 97 000 nemocných od počátku války do konce září, neboli 27 %)
• v průběhu listopadu se uzdravilo asi 60 000 raněných a nemocných (dohromady tak už 130 000 z celkového počtu 273 000 raněných a 148 000 nemocných od počátku války do konce října, neboli 31 %)
• v průběhu prosince se uzdravilo asi 70 000 raněných a nemocných (dohromady tak už 200 000 z celkového počtu 401 000 raněných a 219 000 nemocných od počátku války do konce listopadu 1914, neboli 32 %)

 

---

 

Ještě jednou zdůrazňuji, že rozdělení počtů na jednotlivé měsíce je skutečně velmi orientační – tím spíše že i údaje, na kterých odhady stojí, jsou velmi hrubé. Můžeme ho nicméně ze stejně hrubých údajů zkusit odhadnout ještě jinou metodou: Počty uzdravených v čase musely být rozloženy v závislosti na počtech raněných/nemocných – neznáme však údaj o tom, kolik z nich se uzdravilo první měsíc, kolik druhý, kolik třetí, atd… Pokud ale vycházíme z toho, že součet do konce roku 1914 musí dávat 200 000, a zároveň z toho, že největší procento mužů se uzdravilo následující měsíc po zranění/onemocnění a další měsíce toto procento klesá (tedy více mužů se uzdravilo dva měsíce po zranění/onemocnění než tři měsíce po zranění/onemocnění), můžeme rozložení odhadnout tak, aby splňovalo tyto podmínky. Jedno z možných rozložení, které by matematicky zhruba vycházelo, by pak bylo toto:

• 1. měsíc: 20 % uzdravených – v září 1914 tedy 22 000 mužů (20 % srpnových raněných/nemocných)
• 2. měsíc: 15 % uzdravených – v říjnu 1914 tedy 46 000 mužů (15 % srpnových raněných/nemocných + 20 % zářijových raněných/nemocných)
• 3. měsíc: 10 % uzdravených – v listopadu 1914 tedy 66 000 mužů (10 % srpnových raněných/nemocných + 15 % zářijových raněných/nemocných + 20 % říjnových raněných/nemocných)
• 4. měsíc:   5 % uzdravených – v prosinci 1914 tedy 85 000 mužů (5 % srpnových raněných/nemocných + 10 % zářijových raněných/nemocných + 15 % říjnových raněných/nemocných + 20 % listopadových raněných/nemocných)
• CELKEM: 50 % uzdravených – do konce roku 1914 tedy 218 000 mužů

Z tohoto výsledku si troufnu dovodit, že údaj o 200 000 rekonvalescentech do konce roku 1914 je příliš nízký a skutečný počet musel být vyšší. Proč? Toto rozložení by totiž znamenalo, že 4. měsíc po svém zranění/onemocnění bylo vyléčeno pouze 50 % rekonvalescentů (a i to jen s přimhouřením oka nad tím, že celkový počet rekonvalescentů navrátivších se do konce roku 1914 při něm vychází ještě pořád o něco vyšší než uváděných 200 000 – konkrétně 218 000). Pokud se ale celkově mělo do služby vracet 75 % rekonvalescentů, znamenalo by to, že ještě celých dalších 25 % by se muselo vyléčit až více než 4 měsíce po svém zranění/onemocnění. Nepřijde mi možné, že by tak velký počet raněných/nemocných trávil v nemocnicích více než 4 měsíce.

Kdybych měl uvést čísla, která mi připadnou reálnější, tak by to bylo zhruba takto:

• 1. měsíc: 25 % uzdravených – v září 1914 tedy 28 000 mužů (25 % srpnových raněných/nemocných)
• 2. měsíc: 20 % uzdravených – v říjnu 1914 tedy 59 000 mužů (20 % srpnových raněných/nemocných + 25 % zářijových raněných/nemocných)
• 3. měsíc: 15 % uzdravených – v listopadu 1914 tedy 86 000 mužů (15 % srpnových raněných/nemocných + 20 % zářijových raněných/nemocných + 25 % říjnových raněných/nemocných)
• 4. měsíc: 10 % uzdravených – v prosinci 1914 tedy 116 000 mužů (10 % srpnových raněných/nemocných + 15 % zářijových raněných/nemocných + 20 % říjnových raněných/nemocných + 25 % listopadových raněných/nemocných)
• CELKEM: 70 % uzdravených – do konce roku 1914 tedy 289 000 mužů

Tím pádem by se po 4 měsících od zranění/onemocnění uzdravilo 70 % mužů, dalších 5 % by v nemocnicích trávilo více než 4 měsíce (a dalších 25 % se neuzdravilo natolik, aby mohlo dále konat službu). Zároveň by to ale znamenalo, že do konce roku se ve skutečnosti uzdravilo skoro 300 000 rekonvalescentů – nikoliv tedy 200 000, jak uvádí OULK. Rozdíl je to sice značný, ale je potřeba si uvědomit dynamiku vývoje – všechny výše uvedené odhady se totiž shodují v tom, že počet uzdravených během prvních měsíců války musel měsíc od měsíce dramaticky růst. Není tudíž nereálné, že onen rozdíl necelých 100 000 navrátilců, ve skutečnosti může být rozdílem mezi dejme tomu počátkem prosince 1914 a koncem prosince 1914.

---

 

Pokus o odhad počtu rekonvalescentů vracejících se do služby v jednotlivých měsících roku 1914 bych tedy shrnul tak, že reálná čísla budou nejspíše někde mezi různými výsledky dosaženými výše uvedenými metodami. Tedy:

• září 1914: 20-28 000 mužů
• říjen 1914: 46-59 000 mužů
• listopad 1914: 60-86 000 mužů
• prosinec 1914: 70-116 000 mužů

Abychom mohli sledovat hospodaření rakousko-uherské armády s vojáky během války, musíme kromě výchozích početních stavů a utrpěných ztrát, které představují úbytky tohoto stavu, znát a započítat také doplňky, tedy příchody náhradníků, které početní stavy naopak zvyšují. Jak už bylo zmíněno v předchozí sérii, systém doplňování byl v rakousko-uherském vojsku nastaven poměrně rigidně a pravidelně: každý měsíc všechny jednotky na frontě dostaly ze zázemí jednu pochodovou formaci, která měla doplnit jejich početní stav.

Vznikají nám tak série pochodových formací, které byly odesílány do pole (k bojujícím jednotkám) každý měsíc, počínaje zářím 1914. Základním potřebným údajem je jejich početnost, pro kterou existuje podrobný přehled (zdroj: Klose: Die Österreichisch-Ungarische Armee im Weltkriege…), ve kterém jsou počty rozpočítány i na jednotlivé typy jednotek. Uvedu zde tedy pouze sumární přehled, který nás zajímá:

Měsíc	Důstojníků	Mužstva	CELKEM
září 1914	3 753	182 062	185 815
říjen 1914	2 353	117 062	119 415
listopad 1914	4 333	298 362	302 695
prosinec 1914	3 883	202 362	206 245
CELKEM	14 322	799 848	814 170

Na základě celkové sumy lze tedy zjednodušeně říct, že každý měsíc takto na rakousko-uherské fronty přišlo průměrně zhruba 200 000 dalších vojáků. Na okraj doplním, že v oficiálních dějinách války je tento počet uveden jednou jako 746 000 (zdroj: OULK 2, příloha 1, tabulka 1), jindy jako 860 000, v čemž jsou ovšem počítáni i vojáci nově postavených domobraneckých jednotek (zdroj: OULK 2, str. 14 angl. překladu).

Zajímavé je také to, že v říjnu bylo vysláno výrazně méně mužů – prakticky jen polovina -, a pak v listopadu jako kdyby to bylo vyrovnáno naopak o polovinu početnější sérií pochodových formací. Hypotéza, kterou však nemám zatím jak potvrdit, je, že to souvisí s vyčerpáním „zásoby“ náhradních záložníků, kteří byli v zázemí po odchodu armády na frontu k dispozici – i když to mi v minulé sérii vycházelo spíše až na listopad. Případně mohla svou roli sehrát materiální situace, situace na železnicích dopravujících doplňky do pole (které byly přetíženy transportem raněných), ztráta nemalé části Haliče a z toho vyplývající nutnost reorganizace a přesunu tam sídlících náhradních útvarů či nesystematické stavění nových jednotek v Karpatech (pro skupinu Pflanzer-Baltina) na úkor doplňování existujících (u toho totiž nevíme, zda jsou muži k nim odeslaní započítaní v uvedených počtech doplňků, či nikoliv). V každém případě počty doplňků pro jednotlivé měsíce roku 1914 známe přesně.

Abychom na základě nich mohli dále analyzovat hospodaření s vojáky v poli, potřebujeme je ale ještě dále rozložit.

První otázka zní, kolik z tohoto počtu připadá na bojový stav, a kolik na nebojové služby (neboť všechny další údaje o ztrátách a početních stavech, ze kterých budeme vycházet, se týkají zpravidla bojového stavu – a budeme potřebovat operovat se souměřitelnými čísly). K tomu máme k dispozici několik nepřímých údajů:

Odhad, že v prvních měsících roku 1915 připadalo na nebojové služby cca 18 % mužů přicházejících jako doplňky na frontu (zdroj: Ergänzungsheft 1 k OULK – E.Ratzenhofer: Verlustkalkül für den Karpathenwinter 1915), přičemž sám autor ve svých dalších výpočtech počítá až s 20 %.

Vypočítáme-li podíl bojových stavů z údajů o doplňcích uvedených v oficiálních dějinách války (zdroj: OULK 2, Příloha 1, tab. 1), vyjde nám 85 %

Přímo v oficiálních dějinách války je také uvedeno, že za bojový stav bylo počítáno 800 000 z 860 000 vyslaných mužů, což by znamenalo 93 % (zdroj: OULK 2, str. 14 angl. překladu).

Poslední z těchto údajů můžeme ve světle ostatních známých indicií prohlásit za mylný, resp. vyjadřující něco jiného. Reálný podíl bojového stavu z celkového počtu doplňků činil 80-85 %. Dále se budu držet údaje vyplývajícího z podrobné tabulky z oficiálních dějiny války (tedy 85 %), neboť údaje spočítané pro první měsíce roku 1915 jsou ve více ohledech pochybné (k tomu se v této sérii ještě dostaneme).

Druhé rozdělení, které potřebujeme zjistit, je na jednotlivé fronty – kolik doplňků putovalo na frontu balkánskou, a kolik na frontu východní? To je přímo vyčísleno v oficiálních dějinách války (zdroj: OULK 2, příloha 1, tabulka 1), podle nichž připadá 72 % na frontu východní a 28 % na frontu bálkánskou. Tento údaj se mi ale nezdá být správným.

Podíváme-li se totiž na rozdělení sil na počátku války (resp. po přesunu většiny 2. armády z Balkánu na východní frontu), na kterém se do konce roku 1914 nic nezměnilo, vyjde nám, že na východní frontě působilo 76 % rakousko-uherských vojáků – čekali bychom tedy, že podíl doplňků bude zhruba stejný. Především ale víme (zdroj: OULK 1, str. 696 angl. překladu), že zářijové a část říjnových pochodových formací byly přesměrovány z balkánské fronty na východní – což musí procento doplňků, které směřovaly na východ, zvýšit ještě více nad tento počet. Zdá se ale, že toto není v počtech uvedených v oficiálních dějinách nijak zohledněno.

Informaci o tom, že zářijové pochodové formace jednotek z Balkánu byly přesměrovány do Haliče, však nemůžeme vykládat tak, že by tam směřovaly všechny (ačkoliv formulace v oficiálních dějinách je matoucí, neboť hovoří o tom, že do Haliče byly přesměrovány: „II. und eines Teiles der III. Marschformationen der Balkanstreitkräfte“); všechny pochodové prapory totiž v září skutečně směřovaly ke svým mateřským plukům. Celá rakouská 6. armáda na Balkáně byla ale tvořena odloučenými prapory pluků, které bojovaly v Haliči; přesměrování pochodových formací se tedy pravděpodobně týkalo právě jich. Budeme tedy počítat, že v září přišly na Balkán doplňky jen jednotkám 5. armády (což je logické i s ohledem na to, že 5. armáda utrpěla nezanedbatelné ztráty při srpnovém tažení do Srbska, kdežto 6. armáda se ho téměř neúčastnila), tedy asi polovina ze všech. V říjnu byla pak (po zářijových bojích, ve kterých utrpěla značné ztráty už i 6. armáda) přesměrována do Haliče pouze „část“ pochodových formací – při nedostatku jiných údajů budeme tedy počítat, že tentokrát byla na Balkán odeslána už i polovina pochodových formací 6. armády.

S využitím těchto předpokladů můžeme tedy počty rozepsat ještě jednou, podrobněji (zaokrouhlíme je na tisíce):

měsíc	Východ	z toho bojový stav	|	Balkán	z toho bojový stav
září	162 000	138 000	|	24 000	21 000
říjen	96 000	82 000	|	23 000	19 000
listopad	227 000	193 000	|	76 000	64 000
prosinec	155 000	131 000	|	51 000	44 000
CELKEM	640 000	544 000	|	174 000	148 000